Viet Cong to balí. Ne teda jako kapela, ale jako Viet Cong. Jednu z nejlepších debutujících kytarovek tohoto roku už zkrátka nebaví být na potkání terčem palčivých a zvídavých otázek, či dokonce protestů, týkajících se jejich netradičního, dle jiných ofenzivního a (vzhledem k historickým souvislostem) neuctivého názvu. V době, kdy jsou de facto na vrcholu pozornosti a v hudebních kruzích zavedeným pojmem, tak změní své jméno…
To, že kapely ve svých počátcích, v dobách, kdy hrají ukryté v garážích, mění své názvy jako na běžícím páse, není nic neobvyklého. Ale přejmenovat se, když už se o vás, ať s vkládanými nadějemi, nebo přiznaným uznáním, píše ve velkém? Není to riziko? Případ Viet Cong však není jediný…
Tak třeba Mark Kozelek. Měl své Red House Painters, slowcorovou klasiku, aby ji znenadání v roce 2001 rozpustil a začal vystupovat jako Sun Kil Moon. Přestože se jednalo de facto o pokračování v zavedené tradici a úspěšné tvářnosti, Kozelek se rozhodl být prozíravou liškou podšitou. Jak sám několikrát přiznal, změnou monikeru chtěl ještě více upoutat pozornost kritiků, nalákat je na třaskavou novinku, která však, ve své podstatě, nebyla ničím nová. Lest se povedla, kritici se na debut Sun Kil Moon slétli jako vosy na med a vynášeli jej do nebes. (Ne, že by si to nahrávka nezasloužila. Jen pod hlavičkou Red House Painters by nejspíš tolik nerezonovala…)
Přesně z opačného důvodu měnil svůj hudební pseudonym Phil Elverum. Poté, co vydal svůj opus magnum The Glow pt. 2, se kolem něj strhla taková vlna pozornosti, že mu byla až nepříjemná. Rozjímání uprostřed norských lesů ho nakonec dovedlo k procitnutí a nedlouho poté vyměnil The Microphones za Mount Eerie. Pozornost hudebních zanícenců se k němu brzy vrátila, neřkuli tu prvotní ještě překročila, takže uspěl tak napůl.
Jiní hudebníci se překřtili, aby se nepletli s jinými. V sedmdesátých letech se již hodně nahlas šuškalo o jisté post-punkové skupině Warsaw. Koncertovala s Buzzcocks, zmiňovalo se o ní NME, nahrála debutovou desku, kterou však nakonec nevydala, protože nebyla spokojená s výsledným masteringem. O pár měsíců později, aby nebyla zaměňovaná s punkovou sebrankou Warsaw Pakt, se ta skupina titulovala jako Joy Division.
Také Dinosaur Jr. u svého původního názvu nezůstali, byť své přejmenování vyřešili mnohem více šalamounsky. Parta kolem J Mascise začínala jako Dinosaur, nahrála dvě alba, stala se miláčkem Sonic Youth a především díky druhé nahrávce You're Living All Over Me začala být výrazně skloňovanou. V té době se však ozvala jiná skupina, Dinosaurs – soudila se, že Dinosaur parazitují na jejich názvu. J Mascis a spol proto přidali formulku „Jr.“ a vlk se nažral a koza zůstala celá.
Owen Pallett v počátcích vydával desky jako Final Fantasy a vyhrál kanadskou Polaris Music Prize. Jenže záhy nejspíš zjistil, že to není žádná legrace, vygooglit sebe sama, když se při tom musíte proklikat stovkami stránek adorujících stejnojmennou kultovní japonskou sérii počítačových her. A tak radši přešel pod část svého občanského jména. Hle, rázem je na Googlu na první stránce!
Seznam by mohl pokračovat. Radiohead, původně On a Friday, kteří svůj název na nátlak změnili poté, co získali dlouhodobou smlouvu u EMI, Death From Above 1979, kteří neustáli roztržku s DFA Records a museli přidat letopočet, Animal Collective, …
A co v česko-slovenských kruzích? I zde podobné osudy najdeme. Jako nejvýraznější případ posledních let zmiňme třeba slovenské trio Nvmeri, světově znějící osmdesátkové elektroniky, kteří ještě před čtyřmi lety nadějně pulsovali jako The Uniques, případně Pjoni & Ink Midget, jež se k mašinkám propracovávali přes violoncello a bicí jako Tucan.
Ať už se Viet Cong budou jmenovat jakkoliv, jedno je jisté – ani se změnou názvu na vrcholu pozornosti nemusí zapadnout v zapomnění. Výše uvedené příklady jim dávají naději a udrží-li si i s novým jménem svůj ojedinělý post-punkový zvuk, brzy si na jejich první název třeba budeme jen stěží vzpomínat.
