V době nelehké vystoupila v Praze usazená Katarzia v továrně na potkávání neboli MeetFactory. Přesunutý koncert byl z vladního nařízení na sezení, což v náročných předvánočních časech poblikum jistě ocenilo. Katarzia zde uzavřela své turné k desce Celibát, na které spolupracovala s hudebníkem Pjonim, atmosféru dotvářela tanečnice Kristýna Tukan a světla a kouř dirigovla Tereza Bartůňková. Vskutku pěkný zážitek.

Letošní ročník olomoucké přehlídky animovaného filmu a současného umění PAF se uskuteční od 3. do 6. prosince. Jako většina filmových i hudebních festivalů bude její program z velké části online či v živém streamu. Vybrané filmy, diskuze, premiéry audiovizuálních projektů, performance i dětský program budeme moci sledovat v časovém harmonogramu na webu a Facebooku, ale také skrze platformy Zoom a Twitch. Vůbec poprvé bude online kompletně zpřístupněna soutěž Jiné vize CZ, kterou letos kurátorsky zaštítí Lumír Nykl a Tina Poliačková. Tento rok probíhá festival také ve dvou zahraničních mutacích – PAF London (již proběhla 29. listopadu) a PAF New York, která nás čeká 13. prosince.

Měla to být píseň o astmatickém záchvatu a létě bez lásky, v době koronavirové ovšem novinka od Katarzie působí jako reflexe aktuálního dění. Skladba Tristan a Izolda je ochutnávkou a lákadlem z čtvrtého alba Celibát, které vyjde 17. dubna u Slnko Records.

Nitranský Flaam s počtem kolem tisícovky návštěvníků představuje spíše malou a útulnou záležitost. Přesto si festival díky pečlivě volené dramaturgii postupně buduje rozpoznatelnou tvář. Domácí alt-popovou smetánku doplňuje promyšlený výběr několika zahraničních hostů. No a hlavně: prostředí vyladěné do detailů, malebný areál na kraji města, zároveň ale čím dál tím výraznější bod ve středu slovenské festivalové mapy. Na letošní ročník jsme vyrazili ve dvou a své dojmy se rozhodli vysázet formou deníkových poznámek.

Slovenský festival Flaam, který letos proběhne 16.-17. srpna, pořadatelé popisují jako “festival s atmosférou grilovačky u kamoša, ktorá se vymkla spod kontroly.” Již pošesté se tato událost bude konat opět na stejném místě jako předchozí ročníky - v Nitranském komunitním a kulturním centru Hidepark. Letos se však chystá bohatší program, a také se místo jednodenní akce bude flámovat po celé dva dny. 

Katarína Kubošiová alias Katarzia ve spolupráci s producentem Jonatánem Pastirčákem alias Pjonim složili hudbu k inscenaci antického dramatu Antigona. Představení Slovenského národního divadla má drama přiblížit mladším divákům a jejich úderné texty slouží jako průvodce celým dějem. Ve vydavatelství Slnko Records doplněné o několik dalších skladeb vychází album stejnojmenné album Antigona, které se vyjímá čistě elektronickou produkcí s minimalistickým zvukem a zpěvem blížícím se spíše rapu. S Katarziou a Jonatánem jsme si povídali o angažovaných textech, jejich vzájemné fascinaci elektronickou hudbou a plánech do budoucna.

Před nedávnem obdržela Katarzia a Pjoni za svou práci na hudbě pro inscenaci Antigona Slovenského národního divadla cenu za nejlepší scénickou hudbu. Nyní tyto skladby, doplněné o pár dalších autorských, vychází na stejnojmenném albu u Slnko Records. Dvojice výrazných slovenských muzikantů zároveň vyráží na turné po Slovensku, které zasáhne také Česko, a to plzeňský Anděl, pražskou MeetFactory a brněnský Kabinet Múz.

Kontrast. To je to správné slovo pro vyjádření střídajícího se chaosu a harmonie, jenž na přítomné Lotic chrlí. Hudba onoho večera je klubové muzice na míle vzdálena. V tom nejlepším slova smyslu. Jakoby na vás ten chlapík promlouval cizím jazykem, kterému rozumíte spíše díky vlastní představivosti než reálné schopnosti.

Poslední dva dny Přehlídky animovaného filmu v Olomouci byla po hudební a audiovizuální stránce jedna velká párty. Z následující fotogalerie to budíž více než patrné. V sobotu zářil Vessel s vizuálním mágem Pedro Maiou, Stanislav Abrahám se svým Shapescapes & Spectral Scenery či DJ set Pjoniho a Ink Midgeta. V neděli pak poslední zbytky sil vysáli Plain a zběsilé britské duo Blue Daisy.

To, že kapely ve svých počátcích, v dobách, kdy hrají ukryté v garážích, mění své názvy jako na běžícím páse, není nic neobvyklého. Ale přejmenovat se, když už se o vás, ať s vkládanými nadějemi, nebo přiznaným uznáním, píše ve velkém? Není to riziko? Případ Viet Cong však není jediný…