Cenami ověnčené Nipomo, zatím poslední, dva roky staré album od Dva, se dočkalo dalšího klipu. Opět přitom jde o křehkou Vespering, skladbu, která se dočkala působivého vizuálního doprovodu ještě před vydáním samotného alba. Tentokrát jde o příspěvek z dílny Jaromíra Plachého, dvorního ilustrátora hradecké dvojice, tvořícího také pod značkou Amanita Design. 

Můžete tancovat, ale jen dobře, ne blbě, říkají v úvodu Mayen, když začínají svůj koncert v rámci live sessions projektu v hudebním obchodě Musictown Records. Zanedlouho Mayen spolu s Deaths a Still Parade vyrazí na turné. Bude to snové.

Háv minimalismu ovane Komunitní centrum na Žižkově díky lidem z Genot Centre. Ti přiváží dva koně z Denovali Records, u nás zastopení Floexem a Never Sol, a slibují večer dronu, ambientu, někomu snad i střípky moderní klasiky.

Nežný hlas Never Sol doprovází mrazivý prstoklad francouzského producenta Cécila Nicolase, tvořícího pod jménem 18h15. K jeho právě připravovanému albu přispěla Sára Vondrášková jednou skladbou (má vyjít na Okänd Variations).

Brno máme rádi a koncerty na netradičních místech především. AVA zastoupené Martinem Bukáčkem jsme onehdy vyzpovídali právě v ohledu k jejich loft sessions, tedy šamanským seancím v komunitním domě a místě zvaném Rumiště. Třináctá AVA se ponese v rytmu (ne)perkusivních zvukových rituálů francouzského umělce vystupujícího pod jménem Antez. Již na minulý rok plánované vystoupení vyjde nakonec až letos: 21. dubna o osmé večerní v Králově Poli.

Joanna Newsom je další zástupce mi stále milejší sebranky New Weird America. Za Newsom stejně jako za Sufjanem aby šel člověk na kraj světa, za Banhartem na OFF Festival. Ale pohromadě budou tak leda na zářijovém End of the Road, anglickém festivalu na východ od Londýna, kam se každoročně sjíždí smetánka takového pestrobarevného folku.

Dvě klíčové osobnosti nejen americké experimentální scény – Stuart Dahlquist a Edgy 59 – se potkávají v projektu The Poisoned Glass. Ten v půli dubna uhrane Prahu. Oba zástupce tvrdší muziky je možné znát ze zničujících Burning Witch, ale též z raných alb Sunn O))), Goatsnake či Asva.

Trippy hippie poetry zní libozuvčně jako hudba tajuplného zástupce divné folkové vlny z Ameriky. Jsou to právě tři roky, co se Banhart ozval naposledy, tenkrát vydal výborné letní album Mala, vzápětí přijel na Colours of Ostrava, a nyní se blíží na OFF Festival jako jedno z mála pro mě zajímavých jmen. Je to zatím jedna z mála oznámených štací. O nové tvorbě se prakticky neví.

Psí vojáci bylo velké jméno, jehož sláva neuvadá. Zatímco Květy chystají (regulérní) album, připravovali (anebo připravovali v zastoupení Martina Kyšperského) Hommage à Jiří Bulis, dříve se podíleli také na Sbohem a řetěz, sérii koncertů věnovaných Psím vojákům a jejich skladbám, které v přetvořené podobě vyšly posléze i jako album.

Když se onehdy spojil Dean Blunt s Arca, jeden chameleon oslňoval druhého. Zdánlivý souboj vyústil po nějaké době v celé album, oba se potkávají v novém projektu pojmenovaném Babyfather, který před pár dny vyšel na Hyperdubu.