Nové EP, vyhlídková plavba, zlomený srdce, noví známí, stálí blízcí. Pozvolný rozjezd na několik námořních uzlů. Kurishutofu dubové vlny se šířily v neutuchajícím rytmu. Steady.
To bylo před pár týdny, kdy na festivalech ještě bylo hezky. Vincent nezávislý, přátelský, lázeňský, excentricky inkluzivní, vyzývající k tichému bouření, přístupnému pro všechny. Vincentka hasila žízeň a napravovala rozbolavěné hlavy. Všichni hezky do latě, rytmus kolonády určuje Domino.
Tibet jede! Po Shalosh přišli Bad Plus. V dalších dnech se ukážou třeba Aby Wolf nebo !!! Richard Spaven Trio. Každopádně Bad Plus.
Jedu na poslední chvíli, chvátám na spoj rovnou z práce. Poslední volné místo, náhradní autobus. Na cestu stíhám koupit suchý pití. Je pátek, těším se na pochroumanýho Pšenčíka a suplujícího Pařízka. Jedno malé nedorozumění se skateboardem a zdrátujou Vám v cuku haxnu. Pořád lepší, než se pozdravit s kamarádem a vzápětí sebou nechat vysklít výlohu, asi. Mučednická ulice, dlouhej kouř a zamčený hřiště.
Třináctého pátek, klub jak tripový pokojíček, Enter the void skrz elektronickou hudbu. NoShit číslo pět, pětkrát tak hlasitější, prakticky už rodinná akce.
Shalosh projeli Českem a zastavili mimo Prahy, Brna a Trutnova také v Olomouci. Post-jazzové trio, kontrabas, piáno, bicí. Pozor změna, synťák, microKorg, sice v jedné dvou skladbách, avšak velmi vítaná.
Osamělá cesta do Brna světa, dlouhý táhlý úvod, málem zmeškaný bus a z lesa se ozýval jen zpěv drozda. Klub zmeškán o jednu stanici, další dobíhání, akorát na čas. Malý hlouček prvních příchozích popíjí pivo. Science Killer začínají svou show. Přichází další a další tanečníci, věda nemá šanci. Prázdné horní patro Mersey způsobuje dojmy exkluzivity, výlučnosti a vysoké tóny nahoře jednodušeji ladí na théta vlny psychedelie. Madhouse Express šupem frenetická sóla zaručují tanec sv. Víta. Nelze polevit. Rozjaření pokračují do brzkých hodin. Z klubu do bytu, z bytu do snu.
Dvě punkové akce, jeden metal, elektronická hudba v krytu civilní obrany a vodní pólo na stadionu. Ideální pro fear of missing out aneb Sobota v Olomouci.
O to víc jsem se těšil na Olomouc, teď, když jejich muziku už chápu. Křest v Brně jsem nestihl, Black Yoga znám nazpaměť a vzhledem k tomu, co Michal a Jura říkali v rozhovoru, jsem očekával velký zlom. Většina skladeb totiž vznikla přímo ve studiu a dalo se předpokládat, že za těch pár dnů živého hraní se deska už obrousila na kompaktní živý set, který hází úplně jiné odlesky než zvukově vychytaná deska.