Prales na hranici, zalitý docela vlídnou nepohodou.
Opuštěný kostel na okraji, rozvalené náhrobky a pár kop pohanů.
Slaví slavsky, při muzice.
Traktor dovezl vodu, další čtyřstopá vozidla téměř všechny pozvané.
Bez lístků a statistik, ostraha víceméně roztomilá, nálada přátelská,
muzikanti výběroví.
Zachytil jsem třeba hvězdy Erith, Ghost of you, Pacino,
výtečné Vojdi (a jejich podání Take Five), navěčně oblíbené Kalle
nebo začínající Telekinepatik.
David Invalid se rozrostl, jak buněčným dělením. Víc zvuků, víc srandy.
Sešli (s Ashley) chvílemi až gospelové, Dany and the boy band zase
trochu trans.
„What music people in Czech republic listen to? Do they like progressive?“
ptá se mě cizinec nebo možná našinec zkouší z angličtiny.
„ I don't know, maybe it is just like, ehhh it is all progressive all alt. You will hear.“
Stále na pozvání, stále schované Pelhřimovy, stále perfektní zakončení léta.
