Statek Ústsko u Bojkovic už je dobře známý, pořádá se tam totiž DIY festival MišMaš party. Bez reklam, sponzorů, plotů a masa letos přichází 23. ročník.
Kieslowski začali ještě za světla a v Jazzu bylo hned jak pod peřinou. Jemné melodie a překvapivě zarývající se texty byly docela v kontrastu s dobrým naladěním kapely a příjemným povídáním mezi skladbami. Nebylo na nich znát, že je to už třetí koncertní den, naneštěstí ani doporučená čichová zkouška nic zásadního neprokázala, voněli a hráli velmi čerstvě.
AFO vs Spánek - 1:0. HRTL vs Soudnost - 9:0. Vědci vs Tanec - 1:1. Jsem neznaboh a z nedostatku času jsem se všem filmům a přednáškám prostě vyhnul. AFO noci mi to ale notně vynahrazovaly.
V sobotu 23.4. dokázal Jindra Holubec a jeho Y Amigos, basák brácha Majkl Holubec (EMMETT BROWN) a bubenečník Pavel Magnusek (Zloději Uší, Létající Inženýři), že Olomouc a obzvlášť Ponorka nejsou moc suchý na radostnou hudbu. Žádná depka, ale řádná porce funku, latiny a svojské alternativy z desky Ča Ča Ča.
Už s prvním hrábnutím do strun vyvolali z repráků ohlušující tlakovou vlnu, která smetla všechen usazený prach, rozčeřila vlasy našlapaného klubu i těžký vzduch v něm a málem shodila rozestavěné kamery České televize, která se rozhodla tuhle show zachytit pro další díl pořadu Kombo. Lépe si vybrat nemohla. Please The Trees se na své poslední desce stali staviteli syrových hutných kytarových hradeb a tímto úvodem jako by to chtěli bez varování připomenout všem, kteří toho večera na jejich koncert (konaný v rámci festivalu Jeden Svět) do olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazili.
V olomouckém Side Street Baru se ve čtvrtek od sedmi proháněli Děti mezi reprákama. Jako nádhera. Hodně zblízka, akorát do nálady... nebýt těch neustálých hlasitých objednávek obrovských porcí domácích brambůrků a dalších hektolitrů piv, které (asi jen) mě vždycky spolehlivě vytrhly z hlubšího ponoru do vyklidněného post-smutku, tak se asi rozpláču. Být Váma, pozvu Dominika Zezulu domů na bytovej koncert, bude to stát za to.
Je to jazz, a není to jazz. Je to moderna, a zároveň plné tradic. Je to improvizace, a zároveň do posledního detailu vypiplaná struktura. Je to melancholické, a zároveň nesmírně pulsující, se silným groovem. Je to Zabelov Group, jedna z nejtalentovanějších českých skupin současnosti.
Zase do Bruntálu? V tuto dobu je tam ještě hrozná kosa. Hlavně od země je zhruba -5°C, ale dýchat už se dá bez mrznoucí páry u úst. V postupně opravovaném prostoru Galerie Freud & Thal se v pátek zahajovala sezóna výstav a koncertů, která dle všeho bude minimálně stejně bohatá jako minulý rok. Hodí se říct, že je to hodně DIY, ale to je v Bruntále téměř všechno.
Na první březnový čtvrtek bylo krásně ošklivo, akorát počasí na žalný projev Jono McCleeryho. Ohlodaný na kytaru a čistý zpěv dokázal soustředěnému publiku přenést dost na rozdmýchání nostalgie... zvlášť při poslední skladbě Tommorow jsem cítil vděčné, tiché příjímání. Trocha tření a vlnění, která McCleerymu scházela k vyhnání divné zimy, přišla v podobě minimalistických Grandbrothers. Výboje silné statické elektřiny, rozmáchlé údery metličkami o modifikovaný kladívkový klávesový nástroj, dokonalý timing a silná synchronizace s elektronikou vytvořili stabilní groove, který rozhicoval všechny, kdož neseděli vpředu.
Celní správa: Dobrý večer, doklady prosím. Odkud jedete? / M: Byli jsme na koncertě v Ostravě. / Celní správa: Kdo tam hrál? / M: V překladu LSD a Hledání Boha z Ameriky, no a Superego Kid z Kroměříže.
