Je to jazz, a není to jazz. Je to moderna, a zároveň plné tradic. Je to improvizace, a zároveň do posledního detailu vypiplaná struktura. Je to melancholické, a zároveň nesmírně pulsující, se silným groovem. Je to Zabelov Group, jedna z nejtalentovanějších českých skupin současnosti.
Foto: Zabelov Group, Olomouc – Divadlo hudby, 22. 3. 16
Duo sestávající z původem běloruského akordeonisty Romana Zabelova a českého bubeníka Jana Šikla hrálo v Olomouci vůbec poprvé, proto pro mě byl komorní počet návštěvníků trochu zklamáním. Stejně jako fakt, že byl koncert připraven „“k sezení“. Nicméně vše se brzy rozplynulo v hudebním libidu a tělo si hned zvyklo na to, že dnes se musí vlnit a tančit uvnitř.
Zabelov Group nejsou, pravda, pro každého, jejich zvukový i skladatelský perfekcionismus je potřeba trochu zažít, nicméně kdo se nechá unést, zjistí, že o nepřístupnosti tu nemůže být řeč ani náhodou.
S chirurgickou přesností střídají zasněné abstraktní plutí s rytmicky křivolakým nu-jazzovým zurčením, hutné, čas od času přes loop station navrstvené plochy akordeonu a bicích doplňují kradmými samply, experimentálními zvukovými kudrlinkami, éterickým bezeslovným prozpěvováním. Puntičkářská přesnost v hudbě a uvolněnost na pódiu zároveň.
Roman Zabelov hraje na akardeon natolik osobitě, že to nezní ani příliš balkánsky, ani příliš folklórně, Jan Šikl zase precizně dotváří náladu skladeb. Komorní symbióza dvou mužů a atmosféra big bandu. Bádání na hranicích, i jejich nenápadné překračování, rozmanitost, při níž člověk podvědomě vzývá debutovou desku. Snad přijde brzy a o Zabelov Group se bude psát více. Plnější sály by si zasloužili. (Tomáš Franta)
