Kieslowski začali ještě za světla a v Jazzu bylo hned jak pod peřinou. Jemné melodie a překvapivě zarývající se texty byly docela v kontrastu s dobrým naladěním kapely a příjemným povídáním mezi skladbami. Nebylo na nich znát, že je to už třetí koncertní den, naneštěstí ani doporučená čichová zkouška nic zásadního neprokázala, voněli a hráli velmi čerstvě. Některé tvrdší pasáže, kdy se kytara i klávesy rozjely naplno, bych si přál slyšet dýl, ale chápu, pod tou peřinou má být klídek.
Buření přinesl až Kittchen a Tomáš Neuwerth, kteří se s Kieslowski umně prolínali a Kieslowski na oplátku později zase s nimi. Upřený Kittchenův pohled mě dost znejišťoval a hypnotizoval, jeho hudba se ale rychle vsakovala a zahltila veškerý traumatizovaný póry. Zapomínal jsem fotit, těšil jsem se až vyjedu na sever, trápil se a žasl. Taky Kobra ze sudet se přišel podívat.
No a po pauze na cígo a obav, že už se hrát nebude, nastoupili lokální Flash the Readies. Post rock na pohodu, najazzlé pasáže a vzpomínky na dobu nedávno minulou. Už jsou to dva roky od Submarine sky a na tento rok se prý chystá nová deska. Chtělo by to hej, žánr se neustále posouvá. Škoda jen, že přišli jen ti, co mají zkoušky už hotový. Příště s sebou aspoň 1 kamarád/ka do party.
