Střídmé, chmurami mírně opředené, avšak k podupovávání přesto svádějící beaty a syntezátory, lyrické zpěvy klarinetu a saxofonu, příměřeně melancholické verše ve slovenštině. Trio Neřvi mi do ucha úspěšný recept našlo dávno (naše Czech it si můžete přečíst zde). Proto není třeba nic měnit, ale stačí jen kout, dokud je jejich introvertní disko žhavé.
Nové EP2 přináší tři písně, již tradičně pouze (možná jen zdánlivě) nesystematicky očíslované, a je to opět radost jak po hudební, tak po textové stránce. Kdo si stále zoufá po nových Kazetách a pomalu vyrostl ze surrealistických hříček a zběsilejších rytmů, které Johana Švarcová a Ventolin servírovali, může plesat, neboť v Neřvi mi do ucha našel/najde poklad.
