Už to vypadalo, že předpověď vydrží, jenže těsně po Fehero Rocher to prasklo a už při cestě pro pláštěnku se rozňahňalo husté bláto. Na Longital, Makrohang i Květy hustě pršelo, ale nezdálo se, že by to někomu kazilo náladu.
To přišlo až po Jaga Jazzist, kdy jistý pán se svým dítětem naloženým jeepem nemohl projet mezi blbě zaparkovanými auty. Ono by to ještě šlo, kdyby ho koleje v bahně nevedly přímo do vozidel. Dobrou třičtvrtě hodinu jsme se překřikovali a navigovali, aby nakonec vítězoslavně odjel, otřevší blátem z nárazníků pouze jednu vyčnívající káru. Pravděpodobně jediný neúplně spokojený návštěvník, ale zase šťastný, že se dostal pryč.
Nejvíc mě překvapil/i Kittchen, protože to dal syrově a energicky ještě za slunce a opět všechny přivedl k jezeru. Těžkej nesoulad mezi vzezřením a poslechem vyprodukovali Kroki, rozhodně bych na první pohled nepoznal, že jsou to tak citliví hoši. Nemůžu zapomenout ani na novej objev Pandoo, známé roztančené Killiekrankie, hezkej sestřih Blondage, mírně nervózní matiku Makrohang, Musicu Folkloricu, která mi zprostředkovala nejmilejší poledne za dlouhou dobu, rozporuplné a našlapané Ghost of you, úžasného DJ Josefa Sedloně, kterého jsem si užil naplno ze stanu a týpka, který DJ Myslivci zavřel macbook a málem dostal po hubě. Kdyby někdo z Rádia R sháněl fotky, tak ví, kde mě hledat.
