Být na koncertě Jamese Harriese znamená projet se po emoční horské dráze (poprvé je to úplně nejintenzivnější, protože nemáte vůbec tušení, jak je dlouhá, jak je prudká a kolikrát budete viset hlavou dolů). Nejsušší anglický humor v pauzách mezi skladbami versus procítěně teskné brnkání, které slabší povahy klidně rozbrečí, k tomu jeden z nejzajímavějších hlasů, jaký jste kdy slyšeli (a za doprovodu těch ptáčků je to úplně nejlepší!).
Harries, už nějakou dobu žijící v Praze, je momentálně na turné po českých luzích a hájích. Dneska hraje v Ostravě a pak má před sebou ještě dalších deset zastávek. Vyberte si tu svoji. Protože i ti, kteří se dosud zdráhali pochopit, že hudba reprodukovaná zdaleka není to, co hudba živá, rázem procitnou.
