Mirel Wagner je moje zjevení; černočerná dívka z rozpálené Etiopie s typicky německým, k hudebnímu životu předurčujícím příjmením, která byla adoptována do Helsinek a zcela propadla severské trudnomyslnosti.
Daleko od své rodné země vzala do ruky kytaru a pod vlivem nabyté skandinávské nálady začala komponovat tíživé smuteční písničkářství, které jde ruku v ruce se smrtí.
Tři roky starý debut zaznamenal málokdo, přesto je kolekce devíti písní, plná ponurých, temných a silně dekadentních „hovorů“ s vlastními démony, bezútěšnými myšlenkami a pocity odcizení, jednou z mých srdečních záležitostí.
Nyní se Mirel Wagner vrací. Nově pod hlavičkou Sub Popu, avšak stále stejně mrazivá, pronikavá, hrajíc tentýž folk v té nejponuřejší a nejasketičtější podobě. Deska When The Cellar Children See The Light Of Day vyjde v srpnu, předznamenává ji první černočerná vrána Oak Tree.
