Personifikovaná, ajvazovská, druhá Praha, tušená a očím ukrytá, schovaná pod zemí, zhoubná a rozvratná, metaforicky patrně vyjadřující tu část v nás, kterou druhým zatajujeme. Kittchenova Pod Prahou, plíživě gradovaná skladba s dráždivě předeným kytarovým riffem, je pro mě jednou z nejsilnějších skladeb tohoto roku, účinkem přebíjející mnohé nejen z české, ale i zahraniční produkce.
