Ille – Ve tvý skříni Ille – Ve tvý skříniTo, že Obří broskev prožila po svém posledním albu Sever personální štěpení, je věc známá. Postupně se z ní odloupl jednak tajuplný písničkář a kuchař zvuků Kittchen, jednak jeho milá Olga Königová. Ta před nedávnem vydala pod pseudonymem Ille své debutové album Ve tvý skříni.
Ille není na české scéně žádným nečekaným zjevením. Svému sólovému počínání dala klapku před třemi lety na EP V rekvizitách, poté se kradmě a svědomitě začala vplétat do povědomí díky častým koncertům s Umakartem či její již zmíněnou spřízněnou duší, Kittchenem. Právě po jednom akustickém vystoupení po boku maskovaného písničkáře jsem Ille zaškatulkoval jako „českou Agnes Obel, která může za pár let vyrůst k Andělům“. Přestože studiové verze písní s plnohodnotnou kapelou nakonec našlapují trochu jiným směrem, daleko od pravdy tvrzení nebylo. Minimálně s těmi Anděly by se mělo počítat.
Celou desku předznamenávající singl Holka ve tvý skříni si užil nečekané žně. Chytlavá, tanečně tepající a jazzem skrz naskrz protkaná skladba způsobila hromadné rozplývání kritické obce, nadšení, že inteligentní pop si dokázal podmanit i komerční rádia a posluchače, kteří o alternativní scénu nezavadí ani omylem, nebralo konce. Lepší reklamu si album nemohlo přát.
Avšak jako každá reklama, i tato byla do jisté míry zavádějící. Ne v otázce kvality, nýbrž v otázce nálady. Člověk by čekal, že po vzoru singlu nalezne na albu další melodicky rozverné písně, jenže opak je pravdou. Jazzový nádech sice zůstává, ale pokojně leží především v tklivých polohách a společně s moderně vykreslenými, folklórními aranžemi tone v záplavě klavírní, písničkářské křehkosti. Tedy tam, kde to Ille nakonec sluší nejvíce.
Ve tvý skříni je povětšinou komorní, pokojovou záležitostí. Jak textově, tak hudebně. Obojí se spolu pojí, proplétá a jde na ruku civilní, vztahové intimitě, v níž se Ille našla, ale zároveň také trochu ztratila. Je pravdou, že její důvěrný, pokorný svět lidí uvnitř i vně se poslouchá hezky, jenže na ploše celé desky začne kvůli nechtění opustit či ozvláštnit nastolenou vlnu subtilnosti a něhy brzy splývat a nepatrně nudit. Hudební rozlety a nápady se podřídily zvolené, místy jednotvárně budované tklivé náladě, což je dobře pro celkovou atmosféru, ale horší pro vnímání a zapamatovatelnost.
Přesto je potřeba se z konečného výsledku těšit, neboť podobně nazírané písničkářství, které se přes svou tematickou osudovost dokázalo zbavit patosu, záměrné podbízivosti a prvoplánovosti, na naší scéně chybí. Střízlivá poetika textů o bloudících lidech, kteří si sice uvědomují, že nejdůležitější věci jsou maličkosti v nás, ale nejsou schopni je uchopit, čímž se ztrácí v sobě samých a odsuzují k věčným rozchodům a návratům s ostatními, je na české scéně ojedinělá. Její věčný spor, zdali být plně a dospěle uvědomělou, nebo si ponechat kouska holčičí duše, pak posluchačsky přitažlivý.
Ille se podařilo to, co je v době, kdy už bylo v hudbě objeveno snad vše, potřeba. Našla si svou tvář, která ji výrazně odlišuje od ostatních a kterou každý na první poslech pozná. I sebehezčí tvář je však potřeba pilovat, opečovávat, zdokonalovat tak, aby se lidem neokoukala. Pokud to Ille udělá, nespokojí se se současným stavem věcí a další nahrávky obrousí od poměrné usazenosti, pokvete i nadále.
Zlatý hřeb: Podhoubí, Zapomenout
Zní to jako: nezaměnitelné osudové písničkářství zbavené patosu a prvoplánovosti
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 44:11
Body: 4 z 7
