Listolet - Malý kluk

Listolet – Malý kluk Listolet – Malý kluk

Listolet – Malý kluk Listolet – Malý kluk

Ačkoli se novinka sympatických folkařů Listolet jmenuje Malý kluk, kapela na svém druhém albu skoro dospěla. Ta tam je dřívější textařská a skladatelská rozkolísanost, nová deska už není takovou neorganickou změtí. Kromě toho brněnská šestice nadále upoutává tím, že mnohonásobně překračuje hranice folku, míchá k němu elektroniku, jazz i kabaretní šraml, ze spousty hudebních nástrojů slepuje pestrou mozaiku s neobvyklým vzorem. Nezastupitelnou úlohu zde hraje hlavně kytara, piáno a saxofon.

Album rámují dvě skladby, tematizující křehké období mezi dětstvím a dospělostí, respektive jeho poslední okamžiky, v nichž lze však s pomocí fantazie prodlévat neomezeně dlouho. Malý kluk zpívá: „z posledního výkřiku kolibříků upletu svébytnou poetiku“ a svá slova dodrží.

Ve světě, kde se dají ohýbat tóny a kde se v šuplících ukrývají pokoje, všechno vybízí k dobrodružné výpravě. Kluk putuje malebnými krajinami své vlastní imaginace, krajinami na pomezí snu a skutečnosti, z plných plic se nadechuje přírody. Z obyčejného světa se v jeho představách stává svět s pozoruhodnými detaily na každém kroku.

Tomáš Háček se tak ukazuje jako neobyčejně obratný básník, který dovede budovat fikční světy s takovou lehkostí, jako kdyby popisoval neotřesitelnou realitu. Kluk je „maličký, protáhn[e] se tmou, klíčovou špehýrkou, do království šuplíků,” kde „projd[e] krajinou přes razítkový háj, svorkovou alejí a krajem knoflíků (...)”. Takové verše mají v sobě potenciál stát se texty pro dětského i dospělého posluchače zároveň.

Mezi nejsilnější momenty alba patří skladba Lullaby, půvabná ukolébavka, na níž hostuje take česko-polská zpěvačka Beata Bocek. Roztomilé cinkání se v postupně gradující melodii proplétá s hlubokými dechy a tematiku životního koloběhu ilustruje nápaditý videoklip. Je to jediná píseň, pro níž Listolet zvolili za jazyk sdělení angličtinu, skladba ale kupodivu z desky nijak nepříjemně nevyčnívá.

Kapela na svém druhém albu směřuje k tomu, aby tím hlavním v její tvorbě byla už tak sama o sobě dostatečně přitažlivá, zajímavě vrstvená hudba, kterou ale ještě navíc smysluplně doplňují texty s osobitou obrazností. Pořád má album sice několik rozporných okamžiků, kdy je těžké uhádnout, co ještě slouží jako ironie a odstup od patosu a co už je naopak – trochu nešikovně – míněno zcela vážně. Ale posun se cení a nebylo by divu, kdyby třetí deska byla zase ještě o něco vyváženější.

Zní to jako: nevšední/nevšedně folková pohádka nejen pro bio dospělé

Zlatý hřeb: Lullaby

Vydavatel: Indies Scope

Stopáž: 51:52

Body: 5 z 7

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.