Podaří se Noelu Gallagherovi na své sólovce předčit debut kapely jeho bratra Liama Beady Eye? Takovou otázku si nejspíš pokládali mnozí fanoušci Oasis již od doby, kdy bylo oznámeno, že tato britpopová legenda na hudební scéně jednou provždy končí.
Celý ten humbuk mi připomněl pár let starou situaci, kdy se rozpadli tehdy velmi populární System of a Down. Ti také disponovali dvěma frontmany, Serjem Tankianem a Daronem Malakianem. Po rozpadu (či dlouhodobé přestávce) se oba hudebníci vrhli s chutí do nových projektů – Tankian si splnil sen svou alternativní sólovkou, Malakian založil novou kapelu Scars on Broadway, se kterou lidem nabídl porci přímočarého mixu rocku a metalu. Zatímco Tankianova sólovka byla přijata veskrze kladně a sklidila úspěch i u nás, kapela jeho bývalého spoluhráče se většího úspěchu nedočkala a mezi posluchači prošuměla bez většího pozdvižení.
Několik let uplynulo a historie se znovu opakuje. Sólovka staršího z bratrů Gallagherů není bezchybná a s vrcholnými alby Oasis se rovnat nemůže, nicméně kapelu svého bratra takřka zadupává do země.
Již první singl The Death of You and Me byl předzvěstí toho, v jakém duchu se celá nahrávka ponese. Noel měl vždy cit pro melodické písně a v dřívějších dobách mu nedělalo problém čas od času vytasit z rukávu singl, jenž dokázal bořit hitparády po celém světě, stejně tak jako přijít s na první pohled nenápadnou libozvučnou písní, která vás v konečném výsledku bavila dokonce více než ony milionové singly.
Tento um neztratil ani na svém debutu – hity typu Wonderwall či Live Forever mezi desítkou skladeb sice nehledejte (devadesátky už jsou prostě nenávratně pryč.), přesto dává deska občas na raná alba vzpomenout. Na mysl mi při poslechu často přicházely skladby typu Cast No Shadow či Sad Song - ty sice nikdy nepatřily mezi největší trháky koncertů, nicméně jsem je vždy vnímal jako stavební kameny, bez kterých by alba utrpěla více než při absenci některého z profláklých singlů.
Noel Gallagher's High Flying Birds je album, které vlastně nepřináší vůbec nic nového, což se však neprojevilo nikterak negativně. Gallagher zde naplno využil své největší přednosti – umění napsat chytrou chytlavou skladbu. Zatímco Beady Eye zněli jako fádní verze pozdějších (už také fádních) Oasis, jeho bratr si přechod na novou cestu užívá dosyta a album ho zastihuje ve velké formě. Výsledné hodnocení osciluje někde mezi pěti a šesti hvězdičkami, avšak pro svou ucelenost a příjemnou atmosférou volím druhou variantu.
Zlatý hřeb: If I Had a Gun, The Death Of You And Me
Zní to jako: Noelovy nadprůměrné skladby z éry Oasis
Vydavatel: Sour Mash
Stopáž: 42:27
Body: 6 z 7
