Na Zeal & Ardor jsem se těšila jako na Vánoce už od začátku léta a po neplánovaném katarzním zážitku v Hradci to byla naprostá nedočkavost. Dost možná šlo o prostory Futura, do kterého se moc nevešli, ale očekávaná euforie se úplně nedostavila. Půdu jim skvěle připravili finští předskokani NYOS. Porce naprosto animální energie a oddanosti hudbě tak, že se vibrace klubu musely předávat napříč celým Smíchovem. Bez speciálního osvětlení nebo propracované show, ve dvou, si během přidělené půlhodinky podmanili úplně všechny.

Kikagaku Moyo začali hrát přesně v devět. Téměř dvouhodinový set, ale pocitově tak půlhodinka. Zdálo se, že naplněné Futurum by kvarteto japonských kouzelníků hltalo až do rána. Celý dav byl plně v jejich moci a prvotní zasněný poslech se zavřenýma očima se postupně transformoval do závěrečného poga na Smoke and Mirrors. To poslední, co bych od vystoupení čekala, ale po prvním stagedivingu už jsem se přestala divit úplně všemu. Dvojnásobná halucinace. Jako ve snu, znovu a znovu jsem užasle pozorovala publikum – v euforii a vrhající se z pódia, až jsem nakonec sama sebe přistihla v divočícím kotli.

Jak by vypadalo, kdyby black metal nebyl hudbou norských satanistů, ale hymnou otroků na amerických plantážích? Kdyby nehledali útěchu v bohu, ale postavili se na opačnou stranu? Odpověď může mít v případě Zeal&Ardor hlubší kořeny, než by se mohlo zdát.

„I was in my last moments [of a relationship], telling my girl how much I love her, and thank you for this journey we rode,” napsal Rejjie Snow v emailu časopisu The Fader. Dear Annie, jeho poslední album, zachycuje pomalé umírání, poslední momenty předtím, než se rozplynou v nejistém zítřku. Romantický raper v rámci nového alba vyráží na tour a jednou z jeho zastávek se stává i pražský Futurum Music Bar.

Okouzlující, zasněný hlas, elektrický klavír, jazzové samply a nejasně tepavé beaty. Romantický raper Rejjie Snow tento rok konečně pokřtil první plnohodnotnou desku Dear Annie.

The Horrors se s novou deskou V, která vyšla v září tohoto roku, po delší době hlásí o slovo. Klávesista Tom Cowan album popisuje výstižně: „Pokud se považujete za umělce, je přirozené se neustále vyvíjet a nehrát na jistotu, nehrát pořád to samé. Pak se z umění totiž stává kariéra.

Do pražského klubu Futurum Music Bar zavítá už tento čtvrtek (20. dubna) duo významných amerických kapel Sumac a Oxbow, které zde představí svá nová alba. Třetím do party budou sludgemetaloví Inter Arma.

Sumac je kapela, do níž po konci kultovních Isis vložil svou stoprocentní hudební vizi Aaron Turner (mj. Old Man Gloom, Mamiffer, HydraHead Records). Na rozdíl od Isis se Sumac takřka nezdržují v atmosférických vodách – jejich atak je naprosto drtivý a mohutný. Trio doplňují baskytarista Brian Cook (Russian Circles, ex – Botch, These Arms Are Snakes) a vynikající bubeník Nick Yacyshyn. Sumac debutovali v roce 2015 dvojalbem The Deal, loňská deska What One Becomes už vyšla na Thrill Jockey. „Směr, kterým se Sumac ubírají, jsem měl v hlavě už během Isis,“ říká Turner: „Vlastně jsem doufal, že to je nový zvuk Isis, ale nevyšlo to.“ Oblíbenému a někdy nadužívanému spojení „drtivý riff“ dávají Sumac zcela nový řád a význam: jejich hudba se sune vpřed se zarputilostí uvolněné ledové kry a Turnerův koncentrovaný řev je důkazem nově objeveného zápalu.

Sumac ovšem nejsou jediným lákadlem večera. Oxbow je dnes už legenda, jejíž trnitá cesta je lemována alby (z nichž dvě poslední, včetně očekávané letošní novinky, vyšla na Turnerově labelu HydraHead), na kterých Oxbow pracují s hudbou v těch nejkrutějších podobách. Jejich brutální zvuk je průsečíkem The Birthday Party a Unsane, nepředvídatelný frontman Eugene S. Robinson je navíc zárukou nečekaného zážitku. Znalci vědí, že je potřeba připravit se na nejhorší. Oxbow je bolest; pořádně hlasitá bolest. Program večera doplní mocná pětice Inter Arma ze stáje Relapse Records.

Vstupenky v hodnotě 350 Kč jsou v prodeji na webových stránkách Futurum Music Baru a Silver Rocket, dále pak v předprodejních sítích GoOut.cz a Ticketpro (plus obvyklé poplatky) a výjimečně také na pokladně Lucerna Music Baru, zde opět bez poplatku. Zbylé vstupenky budou na místě k dispozici za 400 Kč.

Po dvou letech do Prahy zavítá kanadská postpunková kapela Preoccupations. Do Česka se vrátí s novým jménem, i novou (loňskou) deskou.

Když se dnes mluví o ruské hudební scéně, hypuje se především „sídlištní“ elektronika Kedr Livanskiy. Trochu do pozadí tak ustoupila silná post-punková vlna, která se u nás na AlterEcho těší velké oblibě. Velmi nás tak potěšil předvánoční dárek od Music Evenings v podobě oznámení premiérového pražského koncertu kolektivu Motorama, kteří společně s Manicure post-punkové scéně v Rusku vévodí.

„The owls are not what they seem…“ napadá mě při pohledu na Erlenda Hjelvika, frontmana zběsilých Kvelertak. Nebo je to přesně naopak? Norské bořiče mýtů vidím potřetí, a tak mě již obří sova dřímající na jeho hlavě úplně nepřekvapí. Nicméně pořád se jedná o zábavný symbol, jenž si kapela drží od svého vzniku a kterým dává najevo nadsázku hrající podstatnou roli v jejich tvorbě.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.