Malé domorodé národy zůstávají větším civilizacím často skryty, případně si svou izolaci snaží co nejvíce udržet. Kdykoliv se tak k nám dostane cokoliv z jejich kultury, už tak dosti mystického, získá to s celým příběhem na mystičnosti ještě větší. Kmen Sidi žije v centrální Indii. Usadil se tam před tisícovkami let, kdy tam jeho předkové dopluli na dřevěných bárkách z daleké Afriky. Už tak dosti romantický příběh ve své tvorbě umocnil Sarathy Korwar.
I přes naplněný Jazz Tibet se podařilo zachovat hloubavou osobní atmosféru. Snad to bylo hudbou a velkými očekáváními. Až s Deaths a dné začalo dnes jaro.Začíná to zase vřít a tohle byl jen začátek.
Label Ninja Tune máme rádi. A když můžeme jednu z jeho oveček vidět naživo v našem oblíbeném Jazz Tibet Clubu, už to snad nemůže být lepší. Páteční večer budeme trávit se Sarathym Korwarem. Světoběžník, jenž vplétá a sampluje hudbu domorodých indických kmenů do moderních jazzově-elektronických struktur v Olomouci představí svou debutovou desku Day To Day, kterou vydal v létě minulého roku.
Současnou podobu moderního britského jazzu definují čtyři kapely: Neil Cowley Trio, Portico Quartet, GoGo Penguin a Mammal Hands. Stále živé jsou už „pouze“ tři z nich, neboť Portico Quartet přesedlali k trip hopu. A dvě z nich – Mammal Hands a Neil Cowley Trio – v krátkém sledu po sobě zavítaly v listopadu do olomouckého Jazz Tibet Clubu. Ideální příležitost pro jejich vzájemné srovnání.
Po velkých listopadových jazzových žní britského střihu se olomoucký Jazz Tibet Club v prosinci zaměří na velká jména na pomezí české alternativy a kvalitního mainstreamu. V krátkém sledu představí Priessnitz, Zrní a Tata Bojs.
Za kvalitním moderním jazzem jedině do Olomouce. To se již stává pravidlem díky tamnímu Jazz Tibet Clubu, kam se rádi vracejí jak diváci, tak kapely samotné. Listopad proto bude ve znamení velkých návratů a oprašování vřelých přátelstvích, která zde v posledních letech mezi pódiem a publikem vznikla.
Říká se, že písně mnohdy znamenají více než jen samotná slova. Pokud je tedy někdo nezakáže a nejsou cenzurovány. Právě na tyto skladby se ve svém projektu Unsongs zaměřil Pål Moddi Knutsen, držitel norské Grammy. Podrobně se o něm tento charismatický devětadvacetiletý Nor s vlnitými vlasy a vystupující na pódiu bosky rozpovídal po olomouckém koncertu.
Je příjemnou tradicí, že s podzimem a začátkem semestru se program Jazz Tibet Clubu zaplňuje k prasknutí. Ani letos to naštěstí nebude jinak. Hned první říjnový týden se na pódiu vystřídá pět českých kapel. Nejprve olomoucké publikum čeká dvojkoncert WWW a Vložte kočku, který bude v režii Radia Wave v rámci festivalu Prix Bohemia Radio.
Olomouc už brzy opět zasytí kvalitní koncertní stravou. Po letní přestávce se totiž se začátkem semestru probouzí tradiční Jazz Tibet Club a jak je ve zvyku, podzimní sezóna bude stát v jeho podání za to. Vydatné zářijové menu přitom naservíruje ve dvou po sobě následujících dnech.
Totální Kuba, nekompromisní klasika, kvalitní sólíčka a pošlapané triko. A to všechno zažít (a pošlapat) za dobrých dvacet minut v naprosto narvaném Tibetu. Zvědavost byla silnější než dav a vyplatila se, bylo to totiž nejživějších dvacet minut z celého mého týdne. Bona nešetří neverbální komunikací a hudbu zprostředkovává i tělem, přímo tančícím. Tak výrazně a přenositelně, že i to nesložitější sólo pochopí i noisový amuzikál. Jistě to bylo krásné až do konce, což mohlo být tak za hodinu a půl. Mít tak taneční pohyby, lahev bílýho ruma a partnera/ku k vlnění...
