O Jakubu Jiráskovi alias Jéčkovi můžu ve stručnosti říct, že je srdcař. Jezdí s Dody, hraje na kytaru a zpívá – ačkoliv, jak připouští v jednu chvíli našeho rozhovoru, s Cold Cold Nights už méně. Solitérství si užil až až, říká, hrát v kapele je větší zábava, i když…

Čtveřice kamarádů z newyorského Staten Islandu odkazuje pojmenováním své skupiny na Lou Reeda, který měl jednou na otázku, jak jeho vlastními slovy zní The Velvet Underground, odpovědět následovně: činely požírají kytary! To, jak to rezonuje a jak hrob předáka Velvetů pokrývá hřejivá husí kůže, bude možné ohlédnout na konci února v pražském klubu 007.

Metamorfóza je dokonána. Od té doby, co začal Jéčko hrát s doprovodem Cold Cold Nights, se jeho písničkářství čím dál více zabalovalo do vrstevnatějších aranží a posouvalo od folkových struktur k post-rockovému nádechu. Pamatuji si na letní minifestival na zapadlé chatě v Mirošovicích u Prahy, kde v začínající chladné červnové noci, krátce po doznění letní bouřky, kolem sebe Jéčko a spol. rozestavěli tlumené, problikávající žárovky a s citem a něhou dávkovanou gradací odehráli set, který se blížil komornější, méně na pilu tlačící verzi severských dálav Sigur Rós.

„Po roce opět live session, tentokrát starej song, kterej už na koncertech hraju jen málokdy - Waiting for the Night Bus,” uvádí stroze Jéčko alias Jakub Jirásek k vydanému klipu.

Je to jednoznačné – českých textů v poslední době razantně přibylo. Ať už ale kapely přešly na češtinu z angličtiny nebo se odhodlaly k češtině hned na začátku kariéry, výsledek, po kterém se volalo, se nedostavil. Možná se po něm volalo jenom ne dost přesně, ono totiž nestačí zpívat česky, ono je třeba zpívat dobře česky. Místo kvalitně foneticky i významově budovaných textů se na domácí scéně kupí spíše bezobsažné veršovánky nezřídka ignorující pravidla a možnosti češtiny.

Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Naše letošní bilancování nyní rozšiřujeme o výběr toho nejlepšího z domácí scény. Patnáct českých desek, které nám nejvíce rotovaly v uších, představujeme, jak je letos zvykem, v kalendářním pořadí. Nahlédněte do našeho bilančního diáře potřetí.

Jestli máte pocit, že koledy už pro vás jaksi nejsou to pravé ořechové, možná by se vám mohl líbit jeden alternativní hudební návrh. Pražský Palác Akropolis totiž chystá na pondělní večer Vánoční besídku.

Pokud už na vás dolehla předvánoční deprese a chcete si ji v sobě upevnit, případně pokud jste naopak nadmíru rozjuchání a rádi byste před štědrovečerní večeří trochu zvážněli, 16. prosince naleznete místo zaslíbené v Klubu FAMU. Vystoupí tam totiž melancholická trojka ve složení Jéčko, Role, Děti mezi reprákama.

Vypadá to skoro tak, jako by se kapely s nejkratšími názvy schválně dohodly, že spolu něco spáchají.  S nejvyšší pravděpodobností je tahle teze lichá, to ale nemění nic na tom, že máme před sebou šestici intenzivních hudebních večerů.

Jakub Jirásek alias J, jehož psedonym jinak častěji uslyšíte jako „Jéčko”, vydal před nedávnem kompilaci toho nejlepšího z českého alternativního folku. Hned z kraje přiznává, že nejde o nikterak objektivní záležitost.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.