Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Naše letošní bilancování nyní rozšiřujeme o výběr toho nejlepšího z domácí scény. Patnáct českých desek, které nám nejvíce rotovaly v uších, představujeme, jak je letos zvykem, v kalendářním pořadí. Nahlédněte do našeho bilančního diáře potřetí.
Nejlepší české desky | Nejlepší zahraniční desky (I.) | Nejlepší zahraniční desky (II.) | Nejostřeji sledované songy
Leden
Lo/ve – It's fucking amazing that you are here (30. ledna)
Garážové punkové neumětelství, hezky od podlahy a bez příkras. Jedna kytara, jedny bicí, kouř, pot a ulepená podlaha. Hit za hitem, při nichž si štafetu předává frenetický uřvaný ženský hlas a floutkovský hlas flegmatika. Přímočará lá/ska; naštvaná, syrová, vzývající mladickou revoltu. (tf)
Únor
Sundays on Clarendon Road – Unward (7. února)
Unward je popová deska s atmosférou nočního velkoměsta. Hudební tvorba Jonáše Zbořila a Jana Tůmy se po produkční stránce zase posouvá o kus dál. Jejich první dlouhohrající album obsahuje v deseti písních chytlavé melodie a popěvky, které se vám velmi lehce dostanou do hlavy. Pohodový náboj skladeb vás naživo nutí přirozeně se pohupovat do rytmu. Ke skladbě Circles mají povedený industriální klip od režiséra Martina Cenkla. (tk)
Nauzea Orchestra – Dobro (18. února)
Letošní novinka od Nauzea Orchestra je jedno velké dobrodružství – jazykové i žánrové, které nejlíp vynikne v nějakém ne úplně nablýskaném klubu. Čeština, angličtina i němčina, punková drzost a zběsilost, psychedelie, kovbojky i okultní vědy. Kytary, banjo, hammondky. Trochu vážně, trochu recese – vyber si, co chceš. (hp)
Květen
Lišaj – Szara (12. května)
Downtempo, ambient, drone. Hlukové plochy pobaltí a „rap“. Melodie ukryté v hloubce bublají, ale hladinou nakonec nikdy neprostoupí. A to je dobře. Atmosférický klenot, jenž u nás těžko najde konkurenci. (fh)
Mayen – Elegy (13. května)
Nejplážovější česká deska, která atmosféru letního soumraku využívá jako metaforu pro období, kdy člověk opouští bezstarostné dětství. Městské vzpomínky zachycené na sklonku dne s vyrovnanou nostalgií poklidně plují na dreampopových vlnách a obalují se v oparu zapadajícího slunce. Introvertní rádiové elegie z oprášeného deníku. (tf)
Červen
Květy – Miláček slunce (10. června)
Otevřít úvahu o lidské samotě špekáčkem? To dovede (a může si dovolit) jenom Kyšperský. Nezaměnitelná poetika Květů dosahuje tímto albem jednoho ze svých vrcholů. Sladkobolná, ale neufňukaná deska o křehkých lidech a ještě křehčích mezilidských vztazích, o pocitu prázdna i uhánějícího času. Neobyčejně o obyčejných věcech. A navrch výborná práce s češtinou. (hp)
Julinko – Hidden Omens (14. června)
Z nočních lesních mlh a stínů a z mytologických přeludů a přírodních archetypů vykřesali Julinko napínavý ambientní folk s protopunkovou hrubozrnností, který konejší a znepokojuje zároveň. Písničkářský symbolismus pro ty, kteří rádi meditují se zavřenýma očima a mrazením v zádech. (tf)
Kittchen – Kontakt (25. června)
Maskovaný kuchař letos natočil velkou věc. Je to jeho nejtesknější a nejmrazivější deska, zároveň taky jedna z nejnevšednějších českých desek o lásce vůbec. A vlastně je spíš než pro fanoušky pro něj samotného. Ale když nebudete rušit, Kittchen vás pustí do svého temného světa, do světa trochu chorobné obraznosti i nečekaných point. Apokalypsa světa? Apokalypsa duše. (hp)
Červenec
±0 – ep (5. července)
Sychravost pošmourných ještědských deštivých dní reflektovaná v textech i ztrápených přímočarých riffech. Duševní nejistota a odzbrojující post-punková energie v hlukovém hávu. Jediná skotská kytarovka u nás. A můj soukromý objev roku. (tf)
Září
The Czech Tape pt. 1 (ed. Jéčko) (5. září)
Když se tě pořád někdo vyptává, jak to vlastně vypadá na české scéně, udělej kompilaci. Jako Jéčko. The Czech Tape představuje osmnáct interpretů, kteří podle „editora“ kazety stojí za poslech. Najdete tam věci z letoška, ale i z nedávných let. Tenhle stylový hudební výlet kupte všem svým (nejen) zahraničním kamarádům. Ale nejdřív si sami udělejte test, kolik procent vybraných muzikantů znáte vy. (hp)
Please the Trees – Carp (21. září)
Nálada koncertů zhmotněná na desce. Šamanství Václava Havelky dosahuje úrovně Davida Eugena Edwardse a deska obecně by se dala snadno přirovnat k poslednímu počinu Wovenhand. Na podzim v Praze hravě strčili do kapsy Two Gallants. (fh)
Říjen
Space Love – Disco Inferno (17. října)
Esoterický pixelový úlet a nejzábavnější elektronika na české scéně. Kjůtaři jak Brno. Co víc potřebujete vědět? Stay Future! (fh)
Děti mezi reprákama – Újezd (18. října)
Jestli něco letos bylo největším domácím překvapením, tak debut Dětí mezi reprákama. Kdesi uprostřed mého osobního skuhrání nad mizernou kvalitou textů se zjevuje Újezd, album a básnická sbírka v jednom. Melancholie bez patosu, intimní syrovost, poslech se zatajeným dechem. Malé příběhy bezvýznamných lidí v omlácených sídlištních kulisách. Kdo tvrdí, že se ani v jediném detailu nepozná, lže. (hp)
Listopad
Deaths – Under Old Sun (11. listopadu)
Dokonalý soundtrack k nočním toulkám městem. Vokál plující na vlnách basových linek dojímá i ve sluncem vyhřátém bytě. Bez nadsázky světové album. (fh)
Prosinec
HRTL – Dataloss (6. prosince)
Modulární syntezátor ve vrcholné formě. Osmdesátkový feeling, videoherní ovzduší a nádech balkánské diskotéky. Český Com Truise. (fh)
