„Jsem zvyklá na L. A., ale tady je fakt vedro.“ Julia Holter přijela do Prahy později, než by bylo milé, průlomové album Ekstasis vyšlo před sedmi lety, Holter ale tvoří ještě mnohem déle. Její devadesátiminutový koncert – uvedený s přehledem Never Sol – byl ale dostatečná náplast. Tu komorní, tu barokně rozkvetlý pop dával na klima v Nodu úspěšně zapomenout, stejně jako nějakým zázrakem nijak neiritovaly štěbetavé pasáže, které „seriózní“ hudbu Julie Holter čas od času oživují. Přívětivý večer, kde dával smysl každý kout spletité hudby. Večer, který se nakonec uskutečnil tak nějak včas.
Narychlo oznámeným koncertem brněnský Kabinet Múz překvapuje hvězdnými jmény. V Los Angeles usídlený skladatel a performer Tashi Wada představí 1. dubna (a není to aprílový žert) svůj hudební projekt protkaný ambientními plochami a dronem. Jeho all-star kapelu tvoří zpěvačka a skladatelka Julia Holter, kterou jistě netřeba představovat, a perkusionista Corey Fogel. V Brně odehrají naživo skladby z jejich nového alba Nue, které vyšlo loni na podzim u brooklynského vydavatelství RVNG Intl. V projektu je zapojen také Yoshi Wada, otec Tashiho Wady, a zároveň člen mezinárodního uměleckého hnutí FLUXUS, jež vzniklo v roce 1960 v New Yorku.
Festivalů, za nimiž by měl jít našinec světakraj, tolik není. Festival Le Guess Who? mezi ně ale patří, experimentální čtyřdenní klání hostí Utrecht, město s bohatou historií a malebnou scenérií, skryté v nizozemské konurbaci zahrnující ještě Amsterdam, Rotterdam a Haag. Na začátku listopadu pak utrechtské kluby opanuje čtveřice jmen, která přizve jména další. Oslava experimentální hudby letos bude ve znamení Wilco, Savages, Julie Holter a Suuns.
Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Vybrali jsme pro vás 40 zahraničních a 15 českých desek, které zanechaly v naší redakci největší stopu. A následujícím výčtem uzavíráme dle nás to nejzajímavější ze zahraniční produkce. Jelikož se nám vzácně ve své topce téměř nikdo neshodl na stejných deskách, tudíž bylo velmi obtížné určovat pořadí, pokračujeme v představování alb chronologicky, tak, jak v průběhu roku vycházela. Nahlédněte do našeho bilančního diáře podruhé.
Julia Holter vydala na podzim Have You In My Wilderness, s nimž nejspíš hodně otravuju, protože tuto éterickou dámu tak nějak stále tolik lidí přehlíží… Před pár dny vydala další klip, který vychází z přebalu alba, je zaprášený, potrhaný, křehké retro s barevnými sklíčky, celé dělané jakoby na koleni. Tak nějak rezonuje jako zbylé klipy, jako samo album, intimní orchestr. Stará láska nerezaví.
Zraje jako víno. S novým albem Julia Holter opět dává zapomenout na předchozí alba, kterých jsem se už tak nemohl nabažit. Přeskakuju z jedné skladby na druhou, luštím její něžně zbrklý rukopis, lituji, že jsem si nechal uniknout její včerejší vystoupení v Berlíně, i když jsem ji viděl na OFFu, i když jsem na ni jel do Glasgow… A bez těch aranží, jen na klavír, je to silné neméně.
Volnomyšlenkářská a nespoutaná Julia Holter dala své nové skladbě Sea Calls Me Home vizuální podobu. Videoklip podle svých tvůrkyň (režie Claire Marie Vogel) zachycuje „strach nahánějící moment nabytí svobody“. Třetí album Have You In My Wilderness se na nás usměje už 25. září.
