Lunchmeat není pouze festivalem, ale je to také kolektiv stojící za hudební, a hlavně vizuální produkcí na poli multimediálního umění. Zároveň se angažuje v současných problémech – například podpora hnutí Limity jsme my, a je nakonec i výraznou hybnou silou na poli elektronické hudby. Především, co se pražské scény týče. I když – nejen samotný kolektiv diskutuje o tom, zda se vůbec dá v českých podmínkách mluvit o scéně jako takové. 

Pražský audiovizuální festival Lunchmeat loni oslavil desáté narozeniny a ani letošní komplikovaná situace, jak se zdá, nebude stát v cestě oslavě jedenácté. K té by mělo dojít tradičně na přelomu září a října 28. 9.–3. 10., kdy festival proběhne podobnou formou jako loni – tři úvodní večery v průběhu týdne na různých místech v Praze (viz třeba AV performance Dashy Rush a Alexe Guevary v pražském planetáriu na předešlém ročníku) a následně tři noci v dnes již tradičním působišti akce – podzemí Veletržního paláce Národní galerie.

Dokumentární film The Sound is Innocent si dal za cíl představit elektronickou hudební scénu jako umělecké odvětví, které se ve své závažnosti vyrovná ostatním. Režisérka Johana Ožvold ve svém celovečerním debutu osobně diváky provádí nedávnou historií zvukového experimentu a elektronické avantgardy.

Snímek je hravou a poetickou cestou do snového světa nahrávacích studií, elektronické hudby a experimentálního zvuku. Dokumentární film The Sound is Innocent režisérky Johany Ožvold bude v české předpremiéře uveden 3. října 2019 na pražském Lunchmeatu.

Je to už taková příjemná rutina. Skončí léto, přijde září a Lunchmeat nabyde konkrétní podoby. Za devět let existence vyrostl audiovizuální projekt zaměřený na současnou hudbu a nová média do rozměrů téměř týden dlouhé přehlídky aktuální elektroniky.

Lunchmeat Festival představuje další jména, přibývají tři prestižní světové premiéry, legendy detroitskéhotechna, neúnavný experimentátor z Teheránu i čerstvé projekty s domácí stopou. Třídenní pražský festival konaný na sklonku září a začátku října tentokrát předjímá trojice koncertních večerů.

Vedra pominula a blíží se podzim. Klubová sezóna ohlašuje každým dnem nová zajímavá jména a chystají se festivaly, které člověk nemusí hlavně přežít, ale zažít. Uvnitř, bez tojtojek a s epesním stupňovitým hledištěm – i takový bude říjnový Lunchmeat. V plánu je tradičně pestrá přehlídka „pokročilé elektronické hudby“ a nových médií.

Letošní Lunchmeat byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly, pozitivní dojmy výrazně převažují. Lunchmeat 2017? Nejdelší a nejlepší. (Filip Hastík)

Letošní Lunchmeat Festival byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní Galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly (Visionist, Clark), pozitivní dojmy výrazně převažují.

Pouhé čtyři dny zbývají do začátku elektronické události roku – pražského Lunchmeat festivalu –, tak si pojďme shrnout, co všechno nás během tří dní (respektive nocí) čeká v letenském Veletržním paláci.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.