Pořadatelská smečka, nadopovaná novou krví, trochu víc přitvrdila, trochu víc rozdivočela, trochu víc roztančila? Ducha Pelhřimov jež paří dál!

Čtvrté Pelhřimovy, letos pod taktovkou Noir Voir kolektivu. Napínám hamaku mezi ty ostatní, abych v ní následující dva dny viděla snad všechny, jen ne sebe. S radostí. Zdraveníčko, objímáníčko, láskyplno. Žádní sponzoři, reklamy, plakáty, elektřina. 

O Pelhřimovech se jako o festivale vlastně moc mluvit nedá. Jde spíše o setkání lidí, hudby, poezie, barev, přírody. Letos se toto setkání bude konat již počtvrté. Tentokrát v termínu 25.–26. srpna, opět v zaniklé obci Pelhřimovy na hranici Polska a Česka, pár kilometrů od Krnova a Slezských Rudoltic, v okolí kostela svatého Jiří. Mimochodem, restaurátoři v nedávných dnech při probíhajících restaurátorských činnostech odkryli nové fresky v kostele, vzniklé odhadem kolem roku 1420.

Šestihodinová cesta na kole. Pět lidí jedoucí směr Krnov a za ním na hranici Polska. Zaniklá obec Pelhřimovy, se zemí srovnána za druhé světové války, na nás dýchá již krátkou dobu před příjezdem do Kytarového sadu, na zdejší specifickou atmosféru jsme čekali celý rok. A dočkali se. Vítáme se s přáteli, ale slov není třeba, všichni cítíme to blaho kolem a v nás, je to jako toužený návrat domů. Nikde žádná ochranka, elektřina, civilizace... Toto není festival, je to setkání hudby, literatury a spřízněných duší.

O tom, proč obec Pelhřimovy zanikla a jaký je její příběh, se netřeba v době Wikipedie rozepisovat. Podstatné je, že život bující energie zde pokojně kvete dál. Chcete-li se osobně přesvědčit, v kostele zatančit, oheň si přeskočit, v krmelci něco sníst, tak vězte, že žádné hranice vám zde na hranicích bránit nebudou.