Má nejoblíbenější část roku. Před domem mě nabírají sympatičtí Brňáci, se kterýma je cesta na Pelhřimovy jedna velká sranda. Vystupuji z auta a hluboce se nadechu. Jako bych přijela domů. Téměř všichni mí přátelé na jednom místě. A známí, které vídám jen jednou do roka – tady. Zdraveníčko, objímáníčko, láskyplno. Žádní sponzoři, reklamy, plakáty, elektřina. Čtvrté Pelhřimovy, letos pod taktovkou Noir Voir kolektivu. Napínám hamaku mezi ty ostatní, abych v ní následující dva dny viděla snad všechny, jen ne sebe. S radostí.
Places to celé otevřeli, byli kouzelní, hezká mše. Ještě poměrně klidná. To se mělo během pár chvil radikálně změnit… Pod náporem Acute Duse zažil kostel nevídané šílenství, tančilo a pogovalo se nejen před hudebníky, ale i přímo mezi nimi. Skotačící děti, stagediving zpěváka, kostel na spadnutí, euforie na všech stranách.
Party pokračuje mou oblíbenou formací 1flfsoap + François Svalis + Killiekrankie. Dobře jim to šlape. Večírek graduje a graduje, až se bojím že tohle nenapíšu. Afterparty dobrá diskoška, vypalovačky a srandičky. Nevyčerpatelná energie. Vlastně celý večer jedna velká euforie, mám pocit, že láska by se dala krájet, všichni jsou milí, krásní a baví se.
Ráj na konci světa
Když svítá, jdem do polí vítat slunce. Usínám na půdě v kostele, ani nevím jak. Probouzím se, málem že nevím, kde jsem, a dole už zvučí Johuš Matuš. Polovinu koncertu sleduji nahoře z pohodlné polohy, při druhé půlce se vydávám dolů, kouknout na Johušu zblízka. Její projekce jsou vážně dobrý rural, hlas krásný, jen trochu škoda, že hudbu pouští z počítače – přece jenom nějaký ten hardware působí líp. Garážovku Beps'n'Johnnies posloucháme, usínáme, dospáváme, probouzíme se při západu slunce, a to už se pomalu chystá opavská kapela Heimat. Parádní saxofon! Po nich příjemně překvapila dark instrumentálka Nachttante, píšu si: nutno poslechnout víc.
Energickou písničkářku Lucii Rédlovou poslouchám stále vleže, nabírám síly. Hraje na venkovní stage, což je letos novinka. Útulná a komorní, pro písničkáře jako dělaná.
Olomoucké hvězdy Lebanon dostali do kolen snad všechny. Skvost letošního ročníku. Baví mě proměnlivost jejich koncertů. Zlatý přehoz pod synťáky a ozvučená míchačka! Aaaah, zvukové hardcore porno, kostel se otřásl v základech. Vyřvaný přídavek a po něm se začínáme chystat my, abychom uzavřeli sobotní kostelní program…
– Marcel Skýba o Lowmoe, jehož polovinou je právě Nela Bártová.
… a ten závěrečný jam! My dva, Jirka z Ghost Of You (v županu!) a David z Acute Dose, který do mikrofonu házel jednu perlu za druhou.
„Jirka ví, co dělá!”
„Chceš moje heslo na facebook?”
Prý si z toho nepamatuje nic.
V noci nás kromě deště přepadá hlad, jídlo pomalu ale jistě dochází, avšak je to kouzelné, hromadně u ohně jíme zbytky připálené rýže z obrovského kastrolu a lepší jídlo v tu chvíli není.
It's not over yet!
Pelhřimovy ve mně silně rezonují ještě několik dní.