PAF 2015: Přehlídka elektronického hluku

Je páteční večer a já se zhruba po půl roce vracím na místo činu festivalu AFO, jenž v Olomouci probíhal v podobném gardu jako nyní PAF. V klasické festivalové ústředně – třetím patře Jezuitského konviktu – si vyzvedávám akreditaci a jdu se ubytovat do nedaleké tělocvičny základní školy sv. Voršily.

Díky pracovnímu vytížení už nestíhám performanci Grega Popea se Salviou (hudební projekt Veroniky Vlkové a Kateřiny Koutné), nesoucí název Stone Horizon, a jdu rovnou stepovat před Divadlo Hudby, dějiště audiovizuálního vystoupení berlínského (potažmo texaského) elektronického hlukaře Lotica v kombinaci s projekcí Michala Pustějovského.

Ve zhasnutém divadelním sále zaujímám pozici u plátna a čekám, co se bude dít. Přichází do rohu si sedající Michal Pustějovský s partnerkou a za okamžik se ozývají první temné ruchy z reproduktorů. Plátno jímá hra světel a tmy. Bílé linky kmitají po ztemnělé ploše do rytmu stále výraznější hudby a já netrpělivě očekávám příchod hlavní hvězdy večera. Ten se však nekoná a s myšlenkou, že se nejspíš objeví až na konci po odstranění plátna, se oddávám elektronické drásavosti jeho skladeb z čerstvé nahrávky Agitations. Kontrast. To je to správné slovo pro vyjádření střídajícího se chaosu a harmonie, jenž na přítomné Lotic chrlí. Hudba onoho večera je klubové muzice na míle vzdálena. V tom nejlepším slova smyslu. Jakoby na vás ten chlapík promlouval cizím jazykem, kterému rozumíte spíše díky vlastní představivosti než reálné schopnosti. V jednu chvíli se pohupuji do rytmu, jen abych v momentě druhém nevěřícně, ale s úsměvem stál a obdivoval jeho um. Vystoupení končí a v sále se tleská.

Očekávám vyrolování plátna a jeho lišácký výraz ve stylu: „Dobré, ne?“, místo toho pozoruji odcházející lidi, a tak rozpačitě směřuji k východu. Rozhlédnu se a najednou mi to dojde. Lotic stál celou dobu na opačné straně sálu a teď se tam ten černý mužík v bílém overalu rozpačitě usmívá, třepotá rukama a stydlivě s tou nejmilejší upřímností všem vehementně děkuje. Chci se plácnout do hlavy, ale neudržím se a tleskám mu, zatímco plánuji, kam na něj pojedu příště, abych jej konečně viděl taky hrát. On mi za to stojí.

Večer završuji návštěvou další AV performance, tentokrát v podání filmaře Takashiho Makina z Japonska, již zahájil tutorialem o správném použití DIY 3D brýlí. Poté začala samotná projekce Space Noise, kde kombinoval obraz z videoprojektoru, nádherné 16mm promítačky a ruchy vytvářené pomocí syntezátorů. 3D pro mě bylo v tuto pokročilou hodinu poměrně namáhavé, nicméně i bez něj to byl zajímavý zážitek. Abstraktní mihotání skvrn a neurčitý hluk navozují atmosféru cesty vesmírem naprosto spolehlivě. Padá frekvence, něco si přej.

Lotic, PAF 2015foto: Marcel Skýba

Druhý (z pohledu festivalu třetí) den byl ve znamení britského producenta Vessela a jeho vizuálního souputníka Pedra Maiy. Tito dva spolupracují od loňské nahrávky Punish, Honey vydané na věhlasném labeluTri Angle, a velmi dobrý obrázek o tom, jak jim to funguje, poskytuje například oficiální video ke skladbě Drowned in Water and Light. Projekce onoho olomouckého večera byla s tímto videem naprosto totožná a bohužel se v rámci jejich vystoupení obsahově nikam příliš neposouvala. Navíc mě osobně iritovala i tematicky, neboť temné ztvárnění sexuality v projekcích se poslední dobou stává tak trochu evergreenem a snadno přechází v nudný kýč či pózu – a právě takovým dojmem to na mě zde působilo. Takoví Electric Wizard s tímto scénářem nakládají mnohem zábavněji a žánrově bližší Demdike Stare elegantněji.

Naštěstí tady byl Vessel samotný, aby zachránil den svou hudbou. Ve srovnání s Loticem o dost přístupnější a rytmičtější, zároveň však v žádném případě prvoplánový. Pořád se tady bavíme o experimentující noisové elektronice balancující na pomezí industrialu, ambientu a techna. Do půl pasu svlečený pálil jeden beat za druhým, a když už tančili opravdu všichni, ještě přidal. Rozhodně výborný koncert, jenž pro mě však přeci jen zůstal ve stínu Loticova.

Sobotu uzavřeli DJ setem Ink Midget s Pjonim, na které si došel zapařit i Vessel, a když chlapci zmixovali Rabita a M.E.S.H.e, hodinky ukazovaly čtyři ráno. Tudíž vhodný čas na přesun do Vertiga. Avšak o tom až jindy.