Transforma v říši divů

Na táborskou Transformu jezdím už pět let, a tak vedle momentálního zážitku, který je vždy unikátní, můžu sledovat, kam se festival vyvíjí. Loni jsem psala, že se rozrůstá nebo spíše prohlubuje více dovnitř, tedy soustředí se na prostředí Cesty a v posledních třech letech také Křižíkovy elektrárny. Letošní ročník vykročil opět do dalších míst a směrů, vrátil se výstavní a přednáškový program do Trafačky a zde se napojil na tradiční Vozovou hrotbu, tedy aktivity zaměřené na skateboarding. Dalším festivalovým bodem se pak stala stará sýpka ve čtvrti Měšice, kde bylo možné vidět tři patra zaplněná díly různých výtvarných umělců. Alleycat, náročnější než v předchozích letech, představil Tábor po periferním okruhu nejvzdálenějších městských částí.

Zároveň paralelně doslova rozkvetl i celý areál Cesty. Znatelné to bylo na první pohled, Stodola svítila nápaditě koncipovanými barevnými světly, které jako by na míru padly prvnímu koncertu této stage, temným Hothouse. Scénografie z rukou Terezy Bartůňkové a Petra Cukera však nekončila jen promyšlenou a synchronní podívanou, jež zdobila i následující punkovou diskotéku Berlin Manson a slovenského existenciálního rappera Fvck Kvlta a jeho crew. Bylo možné si všimnout nových kulis ve Sklepě, kde se výzdoby ujali Jakub a Jan Slaninovi, taneční Garáži (výtvarné řešení v režii Unclear 100%) a nespočtu různých malých i větších detailů po celé zahradě, které měli na svědomí Marek Šilpoch s Lukášem Kalivodou.

Nejnápadnější byl svítící objekt, připomínající kříž, a modrý laserový paprsek táhnoucí se směrem k věži Kotnov. Odpoledne jsem si udělala výlet právě na poslední dochovanou část hradební pevnosti, odkud je vidět celé město i širší okolí. A v tomhle velkém rozhledu spatříte malé ohniště v zahradě Cesty. Transforma je za mě festival, který nejlépe u nás, dokáže pracovat s tím, co nabízí město i jeho historie, aniž by z něj dělal jen turistickou kulisu. A zároveň vytvořit vlastní malý svět pro introverty, letos poskytující docela novou, snovou realitu na zahradní stagi.

Je škoda, že bouřka zasáhla natolik, že se tato krásná scenérie nemohla otevřít už v pátek. Část programu se tak přesunula na sobotu a mezitím vznikla ještě indoorová ambientní mini stage, kde se hrálo až do rána. I přes rozmary počasí byl festival organizátorsky zvládnutý k dokonalosti, program běžel podle ohlášeného harmonogramu a změny byly realizované tak pružně, že Transforma působila jako živý, dýchající organismus, který někde na chvíli zhasne a jinde se zase rozsvítí.

Hudební náplň festivalu tvoří každoročně celá řada DJs a live sety elektronických producentů ze spřízněných pražských kolektivů (Radio Laude, Yoga, Amphibian Label aj.) nebo přímo z festivalového týmu. Koncertní dramaturgii pak rámuje několik zajímavých, zejména progresivních jmen ze současné české a slovenské scény. Jinými slovy, Transforma má a zároveň nemá headlinery. Přirozeně splývají v dění, zároveň jsou dechberoucí. Platí to o koncertech ve Stodole, z nichž památným bude určitě vystoupení slovenského hudebníka Isama Zing. Část jeho live setu, v němž hojně pracoval s elektronickými noisovými plochami, ale taky pestrou rytmikou občas lámanou post-klubovými postupy, a zostřeným, zvonivým zvukem, se odehrála v doprovodu červeně nasvíceného plátna, za nímž se skrývala silueta hlavního protagonisty. Ten se postupně odhalil publiku a stal se součástí představení podobnému performance, zakončenému skladbou Gone Earth, v níž nešetřil s autotunem. Obvykle tuhle techniku nemám úplně v lásce, Jonatán Pastirčák jí však použil tak akorát k výrazovému zakončení intenzivního prožitku.

Ještě více však zmíněné „splynutí“ či symbióza byly znatelné v hudbě Zahrady, kde už příjemně teplé sobotní odpoledne trochu do rytmu rozhýbali Bariel & TMA, původně plánovaní na páteční večer. Prostorový poslech setů umocňovala kvadrofonická stage i dramaturgie přirozeně znějící ve venkovním prostředí. Zatímco zmíněné duo z něj spíše vystupovalo a vytvářelo si vlastní outdoorovou klubovou scénu, live set Stanislava Abraháma se držel nejdříve velmi blízko okolním zvukům, které ho zčásti i narušovaly, hlavně z hlučné Stodoly. Pořád byla hudba ale vnímatelná a postupně se rozezněla, až vytvořila skoro meditativní prostředí, na které navázaly další sety. O půlnoci přerušilo tento uklidňující proud satirické divadlo Televize Estráda, které se podařilo i díky nasvícení opět velmi plynule zařadit do programu, jako by člověk poslouchal rozhlasové vysílání. Jen škoda, že divadlo nemělo aspoň mírně ozvučené mikrofony, třeba u ohniště kousek od pódia bohužel nebyly dialogy dost slyšet. Jinak byl zvuk na celém festivalu perfektní, a to dokonce i ve Sklepě při velmi hlasitém a dunivém setu marockého producenta Guedra Guedra.

Už se stalo tradicí, že hlavní víkendovou část Transformy zahajuje ve čtvrtek program v Křižíkově elektrárně. Letos patřila tato industriální památka rozsáhlé architektonické výstavě a sólovému koncertu Lenky Dusilové. Všestranná skladatelka dokázala prezentovat svou kompozičně experimentální tvorbu vedle akustických, melodičtějších skladeb a v celém setu se pohybovala v různých vokálních i žánrových polohách. Její vystoupení, jak bylo plánované už loni, doprovodil vizuálně na stěnách budovy Lukáš Kalivoda s Janem Slaninou. Před Lenkou Dusilovou se představila v Táboře také mladá hudebnice Tokyo Drift, jejíž tvorba se neustále vyvíjí směrem k sofistikovanému studiovému i živému projevu, balancujícímu mezi relativně novým žánrem zvaným hyperpop, vlivy současného rapu a experimentální elektronikou.

Transformu zdánlivě opouštím za přírodních zvuků a tónů od Anixtaaru a nechce se mi odcházet, jen únava už o sobě dává vědět. Když se v neděli vracím rozloučit, zahradní stage stále hraje, nejspíš ve volném stylu pro ty, kdo se probudili na stejném místě, kde včera usnuli, a nebo těm, co se vrátili říct: ahoj, tak zase za rok!

Transforma, Tábor – Cesta a různá místa, 30. 6.– 3. 7. 22