Foto: Andy The Doorbum + Aran Epochal, Olomouc – Bajkazyl, 4. 6. 17

Andy The Doorbum, Olomouc – Bajkazyl, 4. 6. 17 Andy The Doorbum, Olomouc – Bajkazyl, 4. 6. 17 Ondřej Komárek

Vrata na Wurmově ulici se otevřely k nádvoří s pozváním k další hudební seanci. Déšť pročistil vzduch pro další nádech a výdech. Vratký gril Bajkazylu polykal zbytky dřeva a oheň promítal stíny podél přilehlé chodby až k portálu, pod jehož schodištěm tušíte improvizované pódium. Přesýpací hodiny atmosféry ukázaly správný čas k tomu, aby mohl vystoupit první účinkující – Aran Epochal. Jeho hudba je výsledkem kolize basketbalových výšin a basových nížin. Občasný podkres teče pod minimalistickou krajinou. Ve hře na schovávanou je cesta přes hektickou Prahu do Českého Ráje kyvadlovou dopravou a holá existence. Z jedné strany hřeje oheň, z druhé uzavírající se kruh blízkosti. Po Aranovi dostává prostor do té doby nenápadný chlápek ze Severní Karolíny. Nádvoří je už o něco temnější, stejně jako postava, která se v černém hábitu a maskou z paroží tyčí nad diváky. Andy The Doorbum produkuje těžko zařaditelnou hudbu, jak je na labelu Fake Four zvykem. Plný potenciál jeho projevu skýtají pouze živá vystoupení. Filmové vyprávění jako úvod do jeho krajiny širší než zeměkoule a divadelní spád celého vystoupení umocňuje Andyho hra se světlem, jehož polohy střídá z obaterkovaných dlaní. Na sklonku setu sloupává obličej, stává se opět člověkem a hlásá tvorbu jako jedinou životadárnou zbraň v této válce. Podobně jako v divadle se dočká potlesku až na samotném konci cesty, avšak znásobeného o vytrženou pozornost okolí. (mk)

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.