Celorepublikově našlapaný víkend, všude se něco dělo a v Olomouci prý nezbyla ani noha. My, kteří raději klidnější, pohodové akce bez tlačenic a stresu, jsme vyrazili směr Luhačovice na sedmý ročník Luhovaného Vincenta. Od čtvrtka do neděle, co hodinu jiný směr. Jednou přes promenádu na magický Kolofón Radka Herolda, podruhé na čtení básní k vřídlu u Společenského Domu nebo i přímo do Salonku č. 3 na přednášku o identitě, ať už sexuální nebo hráčské. Luhačovičtí tenhle festival moc nemusí, myslí si prý, že většina návštěvníků jsou přinejmenším pravidelní poživatelé tvrdých drog. I věkový průměr města téměř atakuje trojmístnou číslici. Každopádně v jediném místním sekáči si po víkendu jistě nestěžovali. Skvěle oháknutí jsme vždycky k večeru vyrazili do luxusní socialistické vinárny Domino užít si koncerty výtečně vybraných interpretů.
Mrkněte sami. Za mě Szatt, Cid Rim, Makrohang a Space Love, v abecedním pořadí. No, ale přes den se tam ochomítaly seniorky a povídaly produkci Vincenta, jak skvěle se tam vždy bavily a co, že tam vlastně děláme, jejich manželé pak potají sdělovali, jak vypadala jejich spanilá jízda, které bary navštěvovali pak a tak. Nezapomněli dodat, jak se tehdy pařívalo, jen to nesnese srovnání s mládeží, která jim Domino tenhle víkend ukradla a po třech letech na chvíli oživila jeho provoz. Příští rok by to mohlo být o to víc multikulti, když se pár babiček a dědů objeví i na hudebním programu a opráší starou taneční obuv.
