„Nizozemsko má festival, jehož jméno poslední dobou vzbuzuje napětí nejen u návštěvníků, ale i mezi hudebníky. Program totiž svěřuje ve značné míře do rukou vystupujících – kdy festival kurátorují vybraní umělci – a zakládá si na ‚představování nedostatečně představovaných‘. Třináctý ročník Le Guess Who? (LGW?) s podtitulem Embrace the Unknown proběhl v Utrechtu v první půli listopadu.” – Zahrada a její stvořitel, celá reportáž na webu časopisu Respekt.
Co nezaznělo:
V českém prostředí se paralela k LGW? hledá těžko, a to i když se nezaměříme na jednotlivé odnože doprovodného programu, rozmanitost produkce či rozpětí akce. Koncept kurátorství je blízký Žižkovské Noci, ta sice má podobný úmysl, prorůstat město a spojit „nespojitelné“, avšak spíš než vystupující kvůli demokratičnosti angažuje do své dramaturgie nezávislé promotéry a nabízí jedinečnou showcase českých kapel.
Otázka, v čem spočívá absence české (i slovenské) scény na podobných festivalech (CTM, OFF, Unsound ad.) visí ve vzduchu pro její zástupce (agenti, ceny za alternativu, proexportní kancelář SoundCzech) a představitele. Rok zpátky poprvé českou scénu na LGW? prezentovali Please the Trees, a to navzdory ne zrovna příznivé době a místu jejich vystoupení důstojně zaplněnému a v závěru nadšenému sálu. Zdůvodnit je to snad možné kromě určitých kvalit skupiny poukázáním na průbojnou povahou jejího frontmana Václava Havelky.
Na festival jsme zavítali v opět větší skupině přátel a známých, účastnili se autoři časopisu Full Moon, promotéři z Besedy u Bigbítu, Colours of Ostrava, Heartnoize či Roxy. Ještě během právě probíhajícího vystoupení jedné kapely údajně zástupci ostravského festivalu kontaktovali jejího agenta, z předchozího ročníku nakonec odsud přivezli mj. Sons of Kemet XL. Neméně zajímavou jasnozřivostí organizátorů nizozemského festivalu se před rokem ukázalo pozvání tou dobou sotva v kuloárech známých black midi, které posléze v Praze nyní na podzim vyprodali Heartnoize. Asi nikdo z nás neznal Fatoumatu Diawaru, a přesto nakonec téměř vévodí žebříčku toho nejlepšího.
Nejvýraznějším zážitkem se stalo interdisciplinární vystoupení, a to Practice of Love (2019) umělkyně Jenny Hval, ztělesňující průsečík vizuálního umění, choreografie a scénografie, mluveného slova, hudby. V příznačném prostředí divadla se spustí bouřka, principy laterny magiky střídá estetika němých filmů, básní se o lásce, nevyinterpretuju ono performativní gesto šesti herců na kraji pódia, ale na tom nesejde. Abychom parafrázovali dřívější dojmy internetového magazínu The Quietus, na LGW? se nemluví o tom, jak se udává směr, zkrátka se to děje.
Le Guess Who?, Utrecht (NL) – různá místa, 7.–10. 11. 19
