50 odstínů kytarové psychedelie. Psychedelic Umami 1 v Soulkostele

Přestože by se mohlo zdát, že kytarová psychedelie v dnešní době už nemá co říct, přerovsko-ostravský kolektiv a label Psychedelic Umami nás dlouhodobě přesvědčuje o opaku. Pod svými křídly schraňuje to nejlepší z moravských shogazeových a indie kytarovek a zhruba od roku 2014 podporuje scénu pořádáním koncertů, zvaním velkých zahraničních jmen, vydáváním desek, a dokonce i jedné dnes už nelehko sehnatelné kompilace (Psychedelic Umami 1). Po letech dramaturgického zaštiťování stanové scény festivalu Krákor se členové skupin Mancuso, At bona fide a Kangaroos in Austria letos poprvé rozhodli uspořádat vlastní festival.

Pro termín konání vybrali pozdní léto po hlavní festivalové sezóně a dětských táborech, za venue zvolili dnes už dobře ověřený vernéřovický Soulkostel v broumovském výběžku, line-up tvořily spřízněné kapely, favoriti letošních festivalů, ale především několik zahraničních hostů, kteří celý festival posunuli ještě o úroveň nad průměr místní festivalové produkce. Psychedelic Umami vybrali úzce zaměřený line-up kytarové psychedelie, krautrocku a shoegazeu a tím taky zacílili na celkem jasně definovanou diváckou základnu. Od počátečního koncertu sice na stagei kvůli masivně vybaveným pedalboardům nebylo kam šlápnout, pozitivní zato bylo, že ne všechny kapely hrály na Jaguary a Jazzmastery, a dalo se mezi nimi tedy aspoň základně orientovat. *

Do Vernéřovic jsme se dostali před osmou večerní a po bloudění po vesničce a hledání správného místa k zaparkování jsme dorazili na místo. Podle místních zvyků jsme si zuli boty a vystoupili na dřevěné patro v průběhu koncertu Fotbal. Ti v Soulskostele zahráli svou reprízu po nedávném Sun Wu Kungu – krautrocková drtička, tak jak to máme rádi. Mancuso po nich dali jeden z nejlepších setů celého festivalu. Bylo vidět, že jim celá situace, domácí atmosféra a spousta spřízněných posluchačů sedla. At bona fide byli taky ve formě, standardních šest písniček předvedli s takovým nábojem, že se nakonec rozjelo i obstojné pogo. A jak jim to slušelo...Následovali italští Sneers. V sestavě dvou kytar, bicích a skvělého ženského vokálu položeného někde mezi Patti Smith a Diamandou Galás se jim povedlo vybočit asi nejvíc ze stylové jednolitosti prvního večera. Je osvěžující slyšet na scéně kapelu, která staví svůj zvuk na vynikajícím vokálu. Večer uzavřely shoegazeové legendy The Telescopes. Ti se k nám do Česka v posledních letech rádi vrací, takže fanoušci Psychedelic Umami věděli dobře, co je čeká. A dostali to. The Telescopes přes hodinu stavěli své hlukové hradby a pak je zase pomalu bourali.

Po studené noci jsme se probudili do slunečného dne. Během brzkého odpoledne se plácek kolem kostela nejprve naplnil lidmi požadujícími kávu, pivo či fazolový guláš, aby se následně na několik hodin vyprázdnil, když se většina vydala na dlouho očekávané výlety po okolí. Ty považuji za jeden z vrcholů festivalu.

Po návratu a rychlém vyrovnání alkoholové hladiny jsme si opět zuli boty a vstoupili do kostela. Druhý den odstartovali opět Mancuso – přerovská legenda (která mimochodem funguje skoro tak dlouho jako The Telescopes) se vrátila do dob, kdy u nás ještě dojížděla první vlna okouzlení shoegazem a živě zavzpomínala na svůj set z devadesátých let i s původní zpěvačkou. Aktuálnost hudba postrádala, zato však nabídla pěkné ohlédnutí za tím, co se u nás hrálo v době, z níž se nám moc aktivních kapel nedochovalo. Po Mancuso vystoupil Alex Kelman, který se předchozí večer postaral také o skvělý DJ set, a někdy poté nastoupila písničkářka Odeur de Violettes, narychlo zastoupivší odpadnuté Aux Portes z Rakouska. A zanedlouho přišel čas i na kapelu z druhé generace přerovských psychedeliků Kangaroos in Austria. Podobně svěže, jako zpěvačka Sneers, působí zase kytarista Kangaroos. Umí kombinovat shoegazeové plochy s rychlými rockovými sóly a celek přitom drží přesvědčivou hutnost. Snad další dvě hodiny trval koncert německých Acid Rooster. Přesvědčivost si jejich kytarové hučení a kvílení udrželo bohužel jen krátce a jeden nekonečný jam tak vyzněl spíše jako soundtrack k velmi povedeným projekcím rozšířeným na celou plochu presbytáře kostela pomocí dvou projektorů. Po nich nastoupilo německé trio Yagow, tu část večera už mám trochu v mlze, ale kdosi je chválil, že prý měli větší spád než Acid Rooster. Aspoň tedy tady koukněte na video z koncertu. Festival zakončili Raw Deal, ti však i přes našlapaný set nebyli schopni udržet na nohou větší počet fanoušků a Mollyho afterparty tak už zněla většině návštěvníků jenom do snů.

Dvě kapely, které odpadly (kromě zmíněných Aux Portes nepřijeli ještě brazilští Projeto Trator), neznám, takže nemůžu říct, jestli to něčemu vadilo, festival byl nabitý a na jeden pár uší toho bylo až až. Velkého nedělního balení a uklízení jsme se už neúčastnili, po ránu jsme se rozloučili se Soulkostelem i celým Broumovskem, slíbili jsme si, že zase jednou přijedeme, a vyrazili směr domov se Sneers v rádiu.

„Co to je za shoegazeový festival, kde se musíš na kapely zouvat?“ – Z. Š.

 

Psychedelic Umami, Soulkostel Vernéřovice, 20.–21. 9. 19