Pět lidí, jedno auto, které praská ve švech, jeden cíl – Letiště Trenčín. Přijíždíme do města a zanedlouho už vidíme modré špičky obrovských stanů společně s barevnými vlajkami Pohody. Těšením mě šimrá v žaludku. Jsem ráda po roce zpět.
Zaparkovat, postavit stan a rychle na press konferenci s Ylvis! Musím přiznat, že než jsem jela na Pohodu, měla jsem vůči Ylvis pár předsudků. Jejich hudba mě moc netankovala a nechápala jsem, proč jsou kvůli nim všichni tak odvaření. Na konferenci je mi všechno jasné během prvních minut. Ti dva jsou sehraní mistři humoru. Jejich na povrch vážný projev, pod kterým se skrývá spousta vtipu a ironie, nenechává můj úsměv uvadnout ani na vteřinu. „Hudebníci nebo baviči?“ „Jsme herci, kteří jako jedni z mála dokáží hrát i na kytaru,“ odvětili bratři Ylvisåkerovi.
Slowdive při západu slunce? Ach, sladké jako hlas třpytivé Rachel Goswell. Zavřít oči a nechat se nést na vlnách melancholie i hutných hlukových pasážích. I'm so Crazy For You.
Jdu zpovzdálí sledovat Ylvis a je třeba uznat, že je opravdu na co se dívat. Show jako kráva! Střídání outfitů při každém songu (zlaté oblečky, retro saka a samozřejmě liščí kostýmky), slowmotion bitka při operním zpěvu, která vyústila až k motorové pile, tancovačka, karaoke obrazovka nad stage, promakané choreografie. Při I Will Never Be a Star koukám s otevřenou pusou – je to opravdu onen „neslavný“ třetí bratr Bjarte Urheim Ylvisåker? Je to tak! Svůj song si dává se vším všudy, fantastické. Ylvis by uměli zcoverovat nebo zparodovat snad všechno a všechny, nebáli se Kraftwerk ani Michaela Jacksona. Bizár, jak má být, jsem nadšena. Jsou sice dva, ale za sebou mají na pódiu celý tým hudebníků a špičkově sehraných tanečníků, bez nichž by to jistě nebyla taková show.
Pohoda 2017foto: Nela BártováPoté se snažím najít Silent Disco, ale orientace na letišti je pro mě dnes ještě nějak těžká. Pohoda je obrovský festival, kde dojít z jednoho konce areálu na druhý znamená podstoupit pěší výlet, a tak po chvíli bloudění v areálu přecházím bloudit do stanového městečka; proč jsou všechny stany stejné jako ten můj?
Probudit se na Pohodě, aniž by vás vzbudilo nesnesitelné horko, je takový malý zázrak. Cítit déšť a nedusný vzduch je krásné, hromy předvádějí slušný ranní koncert. Spěchám do sprch a děje se další zázrak: žádná fronta! Tohle ráno se mi líbí. „Bude bouřka, bude bláto,“ ozývá se v press centru.
Party už v jednu odpoledne? Pro Tommyho Cashe žádný problém. Než nastoupil na pódium, proběhlo intro v podobě promítání hentai porna s probleskujícími pohlavními orgány. Projekce pak pokračovaly po celou dobu koncertu. Byl v nich hodně cítit Cashův rukopis internetové kultury. Promyšlené, promakané, výborná show, avšak vyčerpávající. Jdu se dospat.
Pokračuji na slovenských Sine Ray. V zastřešeném Laug-Techno-Bau klubu kluci zde předvádějí mix housu a modulárních syntezátorů a zvládají to i přes zlomenou ruku jednoho z členů.
Pohoda 2017foto: Nela BártováPrší hodně, ale počasí jako by vědělo, kdy se uklidnit. Na M.I.A. už tančíme suchou nohou. Začíná hitem Borders a za sebou má širokou světelnou zeď, na kterou během koncertu vyleze. Za ní je ukrytý DJ, vpředu kromě M.I.A. zpívají a tančí další krasavice, jejichž energie je pravděpodobně nekonečná. A co teprv ty outfity! Popelář style, oranžová svítí do všech stran a dokonce i rty má M.I.A. reflexní. Krásná podívaná. Dancehall party as hell, jungle, jungle, beat, beat a do toho politické záběry. M.I.A. se nebála vejít mezi lidi a stíhala u toho dál rapovat. Jednoznačně jeden z vrcholných koncertů letošní Pohody.
Velmi překvapivým zážitkem byla performance Panáčika. Stojí za čtyřmi slečnami, které po celou dobu předvádí skvěle sehranou robotickou choreografii společně s vokály. Přidaná hodnota, kterou by mohl mít Panáčik na více koncertech.
Poté konečně vyrážím na Silent Disco a nelituji. Když vcházím na parket, vypadá to, že většina poslouchá to samé – lidé tančí ve stejných rytmech a s každým novým songem se ozývá sborové nadšení. Tento koncept je mi hodně sympatický a při odchodu doufám, že se ke mně něco podobného dostane dříve než na další Pohodě.
Poslední den. Dopolední řady u sprch neberou konce, stejně jako intenzita horka. I dnes začínám se současným rapem – s Princess Nokia. Poskakuje, vlasy za ní vlají, má slušnou flow, ale uprostřed koncertu je najednou vše tišší – Princezna umlčela svou DJku a dala několik písní bez podkladu. Jsem radši, když to ke konci opět rozjedou spolu, je to zkrátka údernější. Jen mi není jasné, proč několikrát odešla z pódia a přerušila tak rozjetou party.
Jedním z dalších příjemných překvapení byli Barcode DJs. Dva muži, jedna žena, tři čtečky čárových kódů, které fungují jako sampler, a spousta obalů, lahví a krabic, jejichž čárové kódy udávají sound. Zajímavé, vtipné, neotřelé. Chytám horalku vhozenou do publika a jdu o dům dál.
Před alt-J si dáváme chvilku s elegantní Dillon a jejím dívčím sborem a pak už míříme na jeden z nejočekávanějších koncertů Pohody. Po celý den, kam jsem se hnula, si lidi o alt-J špitali. Kdysi hipster alternative kapela, dnes jednoznačné hvězdy festivalu. Pro mě splněný sen, rozpouštím se ve vlastním štěstí. Nejkrásnější stage! Mezi třemi členy alt-J stojí světelné panely, každý má svou komůrku a já přemýšlím nad tím, jak sehraní asi musí být, když mezi sebou nepotřebují žádný oční kontakt. Celé publikum sborově zpívá „this is from Matilda“ a naskakuje mi husí kůže. Láskyplno, jdu své emoce vyfiltrovat na Machinedrum a posléze Boys Noize, pořádný electro/techno nářez na konec.
Dávám poslední zombie pivo a končím na Acid Arab. Padám únavou, ale na stan nějak nemám náladu. Beru si spacák a usínám na houpačce v cider zahrádce. Sychravé ráno se mění na horké dopoledne, balit v tomhle vedru všechny věci je místy bolestivé, avšak ne tak jako následující několikadenní nostalgie po Pohodě. Mám trochu obavy, že lepší zážitek tyto prázdniny nepřijde. Pohoda je špičkový bigsize festival s geniální dramaturgií a zázemím, který si od počátku získal mé srdce a který budu vychvalovat, kamkoli přijdu.
Pohoda 2017foto: Nela Bártová
