Čekala jsem možná na několik skladeb, které bych tak ráda slyšela živě a zajímalo mě, jak je Deerhunter budou hrát. To se vlastně stalo jen v jednom případě, u závěrečné Snakeskin. Ta rozvlnila všechny přítomné po relativně poklidném koncertu. Žádný velký hluk, dojímavé balady nebo roztleskávání publika nejznámějšími písněmi. Deerhunter nastoupili na pódium ve velmi zvláštním rozpoložení, kdy Bradford Cox recitoval text způsobem, jako by přiletěl ze vzdálené planety. Podivný hudebně performativní výjev působil téměř retro futuristicky. >>> Fotogalerie z koncertu.
Deerhunter slibovali skladby z nového alba a je pravda, že jsme slyšeli i neznámé věci a s nimi většinou písně z jejich nejpopovější desky Halcyon Digest. Byl to koncert odehraný jako promyšlený kompaktní set, skoro intimně pojatý, ale přitom s obrovskou emoční silou, podpořenou bezpochyby i perfektním nazvučením. Kouzlo Deerhunter spočívá nejspíš jen v těch nejjednodušších atributech, charismatu oproštěném od jakýchkoliv póz, zapamatovatelném songwritingu, který se vyhýbá stokrát opakovaným trendům, a do detailů vypilovaném zvuku celé kapely. Tak bych to asi popsala, kdybych se pokoušela o analýzu. Všechno ostatní už se odehrávalo jen v rovině osobních citů. Lidsky řečeno, láska na první poslech s dlouhodobým charakterem a splněný sen pro ty, co už znají.
Deerhunter, Praha – Meetfactory, 14. 6. 18