Desátá, pár lidí na baru lepí třpytky, nad barem se chystá kamera na live stream, za pultem chillová rytmika. Klid před bouří, ve kterém usrkáváte ze sklenky a místo oveček počítáte bpm. Sto osm za šedesát. S přibývajícím davem muzika zvyšuje na tempu i údernosti, Brigitte Noir z kolektivu kolem rádia UP AIR začíná rozehřívat tancechtivce a po chvilce napětí HRTL odpálí červeno-modro-žluto-zelený modulární set.
HRTL a jeho beaty nepotřebují stylové vymezení – letí na vlně proměnlivých bpm, rytmiku pečlivě láme s matematickou přesností, nešlape do tance, jeho hra s posluchačem/divákem se neomezuje na vztah donor–akceptor, zpod kšiltovky probíhá pozorný dialog s publikem. První půlka setu nahustila Metro zhruba na úroveň odpoledního přejezdu z Můstku na Florenc – přešlapování, po chvíli dokonce pohupování a nakonec i pár rukou nad hlavou. Žádná světla navíc, žádné zadní projekce, jenom pomrkávající kamerka – stream aka Boiler Room – a barevné káblíky. Celý set zarámovaný hutným hlukovým hukotem. V českém prostředí, které až na výjimky progresivitu na elektronické scéně postrádá, vystupuje HRTL jako svěží závan starých časů. I když ve formě sahá nazpět do historie – analogové pulty, modulární synthy a zbastlené osmdesátkové mašinky –, důležité je, že naplnění formy jde dopředu. Bez potřeby jakýchkoliv kompromisů se tak z něj v posledních letech stala jedna z nejvýraznějších postav nové taneční scény. Důležitý koncert, na kterém se prostě nechybí.
Závěr večírku, který se zdál podstatně delší než večírek sám, měl v rukou místní Frank Love. Ten udržel osmdesátkovou estetiku funkových písniček a houseových beatů až do brzkého rána a vytančil i kus redakce AlterEcha. Metro přineslo nádech starých dobrých elektro party, kterých naštěstí v Olo pořád přibývá, a nyní už tedy víme, že letos ještě bude příležitost si zatančit. Teď v sobotu to byl úplný malý Berlín – kromě hipstrů, instagramu a holých kotníků klasická sestava, která během víkendu stihne kromě Metra ještě Toxxxe, povernisážového Kosmic skauta a tři Vertiga.
