My Bloody ValentineKultovní shoegazová formace My Bloody Valentine při svém světovém turné nevynechala ani Českou republiku. K radosti všech fanoušků navíc zavítala do příjemného prostoru Divadla Archy a tak se na mysl právem drala spojení jako koncert roku. Nicméně, samotného mne přepadaly mírné obavy - shoegaze je význačný tím, že hlasitost zpěvu se pohybuje někde na stejné hranici jako ostatní nástroje, povede se tedy při živém provedení ozvučit vokály tak, aby alespoň trochu vyčnívaly z očekávané změti kytar? Nebo pod nánosem hluku naprosto zapadnou? K tomu až za moment, jelikož to nebyli jen My Bloody Valentine, kdo pondělního večera vystoupil...
Předkapely většinou v reportech příliš prostoru nedostávají; pokud svůj set úplně nezbabrají, napíše se zmínka, že „svou úlohu splnily“ nebo „publikum rozehřály“, a tím to obvykle končí. Jenže tentokrát nastala situace vskutku odlišná. Rakovnické seskupení Manon Meurt totiž svým výkonem vzbudilo neobyčejně velký a zasloužený ohlas. O této mladé kapele jsem před koncertem nevěděl zhola nic, možná o to více mě na asi půlhodinovém prostoru ohromila. Pozoruhodné kytarové party, snový a melodický zpěv, sympatické vystupování. Povedený byl také zvuk, jenž byl vyvážený (se skrovnými aparáty by to hlasitěji možná ani nešlo) a šlo bez problému rozeznat každý nástroj. Kdyby příště hrála v Arše kapela samotná, s návštěvou neváhám. Jsem si jistý, že o tomhle jménu ještě uslyšíme.
Jiná kapitola se psala o pár desítek minut později – My Bloody Valentine a naplnění mých nejčernějších obav. Hluk valící se z hradby kytarových aparátů. Zpěv? Naštěstí se hrálo poměrně dost skladeb z Loveless a You Made Me Realise, takže jsem si jej celkem úspěšně domýšlel v hlavě. U zbylých písní, které jsem důkladně neznal, jsem se alespoň snažil odezírat z úst. Nevím, zdali v zadních či horních řadách zněl zvuk lépe, v těch prvních byl ale slušně řečeno na houby. Nejpovedenější skladbou z celého setlistu mi pak přišla hned třetí New You, při níž jsem myslel, že se po rozpačitém úvodu vše obrátí k lepšímu. Bohužel - asi se jednalo o výjimku co se týče použití efektů. Můžu jen hádat. Kvůli nekontrolovatelným, monotónním zvukovým orgiím tak člověku na celém koncertu přišlo nejzajímavější, když kytarový technik zapomněl přijít na pódium a Bilinda Butcher si musela měnit kytaru sama (nakonec ale stačil s omluvou přispěchat) a nebo když Kevina Shieldse cosi trápilo na zvuku kytary. Místo přídavku poté kapela deset minut řezala do svých nástrojů, což vyburcovalo i tu špetku odvážlivců bez špuntů, aby si uši alespoň zakryli dlaněmi. Poté Kevin Shields poděkoval a kapela zmizela. Nemyslím, že jsem byl sám, kdo byl poněkud rozčarovaný - potlesk mezi písněmi byl na tak velkou kapelu nezvykle chabý (špunty jsem si na něj vydělával). Spíše než koncertem roku by se vystoupení irských veteránů dalo označit za obrovské zklamání. Alespoň, že večer zachránili nadějní Manon Meurt. My Bloody Valentine už však, alespoň za mě, pouze na deskách.
My Bloody Valentine + Manon Meurt, Praha - Divadlo Archa, 10. 6. 13
