Předpověď nám sice moc nepřeje, ale i tak se v dobré náladě, za doprovodu Harvest od Neila Younga, vydáváme na katovický OFF, Ostravě nejbližší malý velký festival. Po pořádných, nicméně tak trochu očekávaných problémech s parkováním auta, si za mírného mrholení stavíme útulné stanové městečko v sektoru pět. Zbývá už jen obligátní návštěva nedalekého potravinového řetězce Auchan a zásobeni vege kabanosy na tři dny se vydáváme do areálu. Jen v kraťasech, jsme optimisti.
Jak už to ve skupinách bývá, od prvního momentu se neshodujeme na tom, jakým koncertem začít, a tak sama vyrážím k hlavní stagei, kde mi letošní ročník otevírá americká hardcore punková supergroup OFF!, jak příznačné. I přes to, že si členové kapel Black Flag, Redd Kross, Burning Brides a Hot Snakes s velkou stageí evidentně všichni rozumí, jsem přesvědčená, že klubová atmosféra jim ve společnosti bandy Kurvy Češi o pár dní později v pražské MeetFactory slušela o něco více. Pětiminutové rozestupy mezi začátky jednotlivých časových slotů bývají občas šibeniční, a proto na Butch Kassidy z Londýna nervózně spěchám. Kapela, která má v současné době venku jediný, desetiminutový song, nás všechny hypnotizuje po celý hodinový set. Ředitel festivalu Artur Rojek jejich tvorbu popisuje jako progressive-noise. Z koncertu, navštíveného tak trochu naslepo, odcházíme už jako přesvědčení fanoušci.
Kdo nás naopak nepřesvědčil vůbec, je páteční headliner Pusha T. MC za pultem toho živě odrapuje víc než Pusha sám, a tak po půl hodině sledování z gastrozóny odcházíme držet si pěkné místo na koncert éterické Melody's Echo Chamber. Jakákoliv snaha o objektivní hodnocení mě opouští při songu Cross My Heart, jelikož od tohohle momentu pláču dojetím. Ne nadarmo mám kus artworku desky Bon Voyage vytetovaný na noze. Melody Prochet je anděl, i když za synťáky občas působí jako ďábel v transu. Na sáhodlouhé rozplývání se ale na OFFu nebývá čas. Přepínám do módu rychta. Začínají Gilla Band (fka Girl Band) a já jsem po nadšených recenzích z Pop Messe pořádně zvědavá. Jejich extrémně naléhavý a v tom nejlepším slova smyslu repetitivní hodinu a půl dlouhý set vydržím vzhledem k pokročilým ranním hodinám z bandy jen já. Publikum s uplývajícím časem sice konstantně řídne, ale o to fanatičtější jsou přeživší. O půl třetí, kdy zaznívá vyskandovaný cover Blawanova hitu Why They Hide Their Bodies Under My Garage, už je moshpit prakticky v celém stanu. Nemůžu chodit, ale jsem spokojená. Pršet začíná přesně v moment, kdy se balím do spacáku.
Druhý den se znatelně ochlazuje a pod karimatkou se mi začíná držet voda. Naštěstí startuju dnešní maraton na jednom z osobních highlightů letošního lineupu. Rodinný gospelový zázrak The Staples Jr. Singers, tři generace muzikantů, si návštěvníky experimentální scény motají kolem prstu tak úspěšně, že na sebe nedá dlouho čekat, než všichni, včetně nás ateistů, společně opěvujeme Pána. Jediná show, která spolehlivě zvedne ze židle i téměř imobilní členy ansámblu. Přídavky po vyhrazeném čase dostáváme hned dva. Po večeři a subjektivně trochu hluchém místě v programu dáváme s partou sraz na Spiritualized. Motivace máme různé, skalní fanoušci si přišli držet pěkné místo na Slowdive, já si přišla pro osvícení, jak za chvíli zjistím. Rozhodnutí posunout se dál od podia za lepším zvukem se ukazuje jako správné. Koncert, na který jsem se chystala spíš z úcty a zvědavosti, než jako aktivní posluchač tvorby Jasona Pierce, se šplhá na pomyslné stupínky vítězů. Zpracování tohohle transformativního zážitku mě bohužel stojí začátek Jockstrap.
Hype kolem britského dua, v němž zpívá a hraje třeba na housle Georgia Ellery z podstatně početnějšího projektu Black Country, New Road, je evidentní, stan je narvaný k prasknutí. Nezbývá nic jiného, než sledovat z povzdálí. Béďa, který se na koncert dostal a Jockstrap zažívá už podruhé, nám po skončení předává nadšené dojmy. Prý byli ještě lepší, než když je viděl v Londýně. Paralelně s prezentací jedné z nejsoučasnějších kapel lineupu se o dvě stage dál polská supergroup Udary, sestavená pouze pro dnešní večer, snaží zahrát celou desku Is This It od The Strokes. Vynecháváme.
Sobotním tahounem jsou Slowdive. Rachel Goswell jsme potkali už odpoledne, když si nechávála poradit, kde holky sehnaly ty pěkné květinové čelenky. Se svou vlastní, vyrobenou v Rossmann stánku v gastrozóně, přichází i na pódium. Shoegaze není úplně moje scéna, takže si od celého vystoupení držím dostatečný odstup. Set je postavený jako průřez celou tvorbou kapely, ke hraní nevydaných songů z aktuálně připravované desky se zatím neuchýlí, ale singl Kisses zazní. Show je krásná, místy posluchače spolehlivě přenáší do světa snů. It still isn’t raining you guys! říká Rachel, což je moc fajn, ale zpívat by přece jen mohla o něco líp.
OFF 2023
Následující krátké zastávky věnujeme i setům belgického písničkáře Tamino a kanadských Desire. Synthpopovové duo mě okamžitě odrazuje extrémně nápadným playbackem, o to větší mi pak dělá radost psychedelická show v podání Panda Bear and Sonic Boom. Kolaborativní deska Noaha Lennoxe and Petera Kembera Reset zaznívá v kompletním rozsahu. Závěru festivalu vévodí King Krule s posledním albem Space Heavy. Člověk nemá ani chvíli pocit, že se jedná o sólový projekt Archyho Marshalla a jeho doprovodné kapely, ale spíš o gig sehrané party kamarádů, kteří si živé hraní pořád užívají. Marshall mění setlist operativně v průběhu koncertu podle nálady, mezi songy hází vtípky a saxofonista Ignacio Salvadores má po nebývale dynamickém výkonu v prvních řadách početný fanklub. Jde o nejupřímnější show za celé tři dny.
OFF končí, chvíli se ještě courám po areálu, aby mi nebylo líto, že se vrátíme zase až za rok. A je mi jasné, že to určitě udělám.
Off Festival Katowice, Katowice (PL) – Dolina Trzech Stawów, 4.–6. 8. 2023
King Krulefoto: OFF 2023
