Za posledních pár let se u nás objevily kapely jako Kíla, Treacherous Orchestra, The Gloaming nebo třeba Ross Ainslie a Ali Hutton. Koncert Breabach na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou byl další v řadě zjevně spojený s narůstajícím zájmem o soudobou podobu skotské či irské tradiční hudby. A to je jen dobře.
Breabach navíc patří mezi absolutní špičku progresivní lidové scény. Což znamená, že aktualizace hudebního jazyka a vlastní vklady do korpusu tradičních melodií pro ně nikdy nebyly prvotním záměrem, nýbrž přirozeným vývojem. První dva instrumentální sety tuto tendenci jasně odrážely. Na rytmickém pozadí zvykových tanců waltz, reel a polka předvedla kapela autorské skladby houslistky Megan Henderson a hráče na dudy a flétny Calumna MacCrimmona.
Další dva vstupy patřily hlasu a písním. Překvapivě to byly jediné dva. „Trampská“ píseň Outlaws and Dreamers zpívaná kytaristou Ewanem Robertsonem reprezentovala anglický folkový proud, zatímco příběh o pašování whisky v podání Megan Henderson zastupovala gaelskou autenticitu. Druhá jmenovaná byla názornou ukázkou toho, jak v podstatě jednoduchými prvky lze lidovou hudbu vkusně zpřítomnit - vícehlasy, modulací a instrumentací.
Breabach ten večer pravděpodobně vsadili na efektnost instrumentálních setů z posledních dvou alb Astar a Ùrlar. O intro k jigovému setu se přihlásil kontrabasista James Lindsay, důležitá postava celého koncertu. Jeho nástroj, nejen, že dodává celé kapele veliký „festivalový“ zvuk, ale je také perfektním příkladem aktualizace pomocí oněch jednoduchých prvků.
Závěr tedy patřil paletě tradičních a autorských melodií, některých i z pera dudáka a flétnisty Jamese Duncana Mackenzieho. Kromě reelů zazněly i tzv. strathspey nebo march. Melodická dvojice MacCrimmon a Mackenzie excelovala. Ačkoliv disponují stejným arzenálem hudebních nástrojů, dokázali melodie diverzifikovat a pracovat s různými intervaly v kratším i dlouhodobém plánu tak, že neustále probouzeli k životu posluchačskou pozornost a jinde budovali to správné napětí. Úspěch sklidil i nazvučený step houslistky Henderson ve vrcholných pasážích tanečních setů.
Vytknout se dalo snad jen to, že koncert byl příliš krátký, avšak pochopitelně, vzhledem k tomu, že se nejednalo o sólový či jediný program večera. Později, za přímé účasti členů Breabachu proběhla také menší hudební session. Nezbývá, než se těšit na kapely stejného formátu a žánru v letech budoucích. I u nás začínají sklízet úspěch. A už na podzim do Prahy zavítají třeba irští veteráni Brady, Irvine, Lunny a Burke.
Breabach, Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou – zámek, 2. 8. 18
