These New Puritans, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováShowcasových festivalů je v Evropě celá řada a každý tak trochu čerpá i z genia loci, tedy výjimečnosti místa, kde se koná. Tím největším evropským showcasem je Eurosonic Noorderslag, který probíhá v lednu v nizozemském Groningenu, svou showcase má i španělská Primavera, kouzlo severské krajiny nabízí Iceland Airwaves a nejblíže k nám jsou Waves Vienna, které loni pronikly i do Bratislavy, nebo Reeperbahn v Hamburku. Anglie pak má takovýchto festivalů několik, ať už je to celkem známý Camden Crawl v Londýně, Future Everything v Manchestru nebo Liverpool Soundcity. The Great Escape v jihoanglickém Brightonu je nejen showcaseovou přehlídkou nových kapel z Velké Británie i ze zahraničí, ale zahrnuje i odbornou konferenci pro profesionály, kteří zde navazují kontakty a diskutují o tématech hudebního businessu. Loňský první pokus o vytvoření malého showcase spojeného s konferencí proběhl i u nás, festival Nouvelle Prague v Praze tak letos vstoupí do svého druhého ročníku.
Festival, jehož se letos zúčastnilo 18 000 lidí, mezi nimi množství delegátů, pro něž je určena jak konference, tak vystoupení kapel z celého světa, se každoročně v květnu odehrává ve více než třiceti koncertních prostorech (převážně klubech) města Brighton, přímořského letoviska s historickým centrem plným restaurací, obchodů a vintage zboží, kde najdete i tradiční record shopy prodávající stejné množství cédéček jako vinylů (a jsou to úplně nová alba, ne jen pop rocková klasika). Jižní obchodní čtvrť The Lanes a severní zvaná North Laine dotváří městskou plochu s kluby, kde se odehrávají jednotlivé koncerty a jež je z jedné strany obklopená mořskou pláží a z druhé kulturní čtvrtí s parky a muzeem kolem Royal Pavilionu, královského paláce výjimečného svou orientálně gotickou architekturou. V tomto památkovém komplexu se nachází i brightonský Dóm, kde probíhají velké koncerty headlinerů.
I have a great desire, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováBrighton má pro městský festival tu výhodu, že veškeré koncertní prostory se nacházejí blízko sebe na relativně malé ploše a všechny jsou v dosahu pěší chůze (přestože některé kluby jako Concorde 2 jsou už poměrně daleko od centra, ale do půl hodiny tam dojdete nebo lze využít městských autobusů). Zcela nezaměnitelnou atmosféru tu tvoří i místní proměnlivé počasí, kdy třeba při hledaní klubů schovaných pod hlavní silnicí podél pobřeží bráníte mapu proti dešti a silným poryvům větru přicházejícím z otevřeného moře a váš lov na hudební novinky připomíná spíše dobrodružnou terénní hru. Jindy zase slunečné letní klima, které zachycuje i festivalový trailer, dotváří dojem, že prázdniny právě začaly, samozřejmě tak trochu chladivě po anglicku. Tehdy je dobré se projít po centru městečka, protože můžete náhodně narazit na pouliční vystoupení některého umělce. Takto jsem narazila třeba na koncert písničkáře Jamese Baye, který se zastavil natočit si videoklip právě ve zmíněné čtvrti North Laine.
James Bay, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováSoučástí festivalu jsou i tajná vystoupení, která jsou podobně jako ta pouliční oznamována krátce před jejich konáním. Bez chytrého mobilu, sledování Twitteru a v případě secret gigs i anglické sim karty se neobejdete. I tak lístky na kapacitně omezené tajné koncerty rychle mizí. Letos bylo podle pořadatelů nejvíce tajných koncertů v historii Great Escapu, hráli tu například Kaiser Chiefs, Klaxons, Pulled Apart By Horses nebo Dog Is Dead (druhé dvě zmíněné kapely však bylo možné vidět i v oficiálně oznámeném čase a místě jejich hlavního festivalového vystoupení).
Přestože na některé koncerty, ať už kvůli jejich „tajnosti“ nebo omezené kapacitě prostoru, kdy se čekají opravdu dlouhé fronty venku s nadějí, že pár lidí to přestane bavit a někdo třeba z nudy opustí klub, je prakticky nemožné se dostat, program Great Escape Festivalu je více než bohatý. Během tří dnů se tu předvede více než 400 kapel, v jednom čase jich hraje třeba i deset až dvanáct jen v rámci hlavní přehlídky a komu by to bylo málo, může si vybrat z dalších koncertů v rámci menšího doplňkového programu The Alternative Escape.
Ale pojďme si představit některé nové kapely, které letos na Great Escapu vystoupily (a mnohé i vícekrát, protože zvolit si z deseti možností jednu jedinou je někdy opravdu těžké). Výběr samozřejmě vychází z mého osobního úzkého pohledu, za tři dny jsem stihla vidět a slyšet přibližně 25 kapel, z toho tři headlinery. Na festivale se hraje od dvanácti do půl čtvrté, následuje asi dvouhodinová pauza a poté se pokračuje od šesti až do noci. Když se však rozhodnete jít na headlinera, musíte počítat s tím, že vám unikne hned několik kapel, každá povětšinou hraje asi půl hodinku. Na rozdíl od klasických open airových festivalových akcí jako je třeba Pohoda nebo Rock For People není během vystoupení velkých hvězd na Great Escapu žádný útlum, protože je to především showcase. Kapely tu hrají také pro delegáty a ti jsou tady na lovu nových jmen a na headlinerech je tedy moc neuvidíte. Nabitý program tak probíhá velmi paralelně.
Pokud vás napadá otázka, jak se rozhodnout, na co vůbec jít a naposlouchat 400 převážně nových kapel se jeví jako věc celkem nemožná, tak organizátoři vše usnadňili vytvořením playlistu na Spotify, kde si alespoň z jedné skladby od každé kapely každý mohl vytvořit své tipy a must-see list.
První den jsem zavítala na australskou showcase, kde jsem viděla pětičlennou formaci The Trouble With Templeton z Brisbane, která se prezentuje úžasným singlem Soldiers, naživo mi však některé jejich skladby přišly poněkud prázdné. Melodický alt-pop, takto je definuje jejich britský label Bella Union, který má pod sebou například Fleet Foxes nebo The Flaming Lips. V prostoru Komedia (jak název napovídá, normálně určeném pro stand up comedy) se představilo celkem šest kapel od protinožců a celý odpolední blok zakončovala Courtney Barnett. Holka s kytarou, která však není tou typickou křehkou písničkářkou s akustikou, ale doprovází se na elektriku v garážovém stylu a zpívá s neskutečnou nonšalancí a vtipem. Zábavné jsou její texty i ona sama. Před jejím výstupem na pódiu vyzýval promotér australské scény publikum slovy: „Opakujte po mně: další vaše oblíbená kapela bude z Austrálie!“. Courtney pak přišla na pódium a prohlásila: „To bylo pořádné vymývání mozků...“, vzala svou kytaru a začala hrát.
Později odpoledne a k večeru dvakrát vystupovala i australská bluesrocková garážovka Money For Rope, kterou jsme loni mohli poprvé u nás vidět na Nouvelle Prague a letos je zabookovaná pro Rock For People. Jejich vystoupení v malém klubu The Hope bylo o něco komornější než v Praze, ale více méně v podobném duchu, došlo samozřejmě na jejich „divnou hru“ na saxofon i odhazování triček. Tohle je kapela, kterou vzestup teprve čeká, ale stačí si poslechnout jejich singl Easy Way Out a je téměř jisté, že k tomu dříve nebo později dojde.
Phoria, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováElektrizující koncert proběhl ten samý den v St. Mary's Church. Už kvůli architektuře prostoru a perfektní akustice, jak se na kostel sluší, mě tohle vystoupení velmi lákalo. Ale patří dodat, že britská kapela Phoria si pozornost zasloužila sama o sobě, ne jen kvůli místu konání. Phoria jsou zástupci domácí scény, pocházejí přímo z Brightonu a nejsou to úplní nováčci, neboť mají na kontě už tři EP. Žánrově spadají někam k post-rocku, ale raději se vykašleme na kategorizování, protože tenhle žánr má v poslední době i negativní konotace. Jejich jediné festivalové vystoupení se u mě zapsalo skoro mezi to nejlepší, co jsem v Brightonu viděla, jemná elektronika s klavírem a éterickým vokálem zpěváka Trewina Howarda přenesla všechny přítomné do jiného světa.
S postupujícím večerem přituhlo, co se týče výběru, ve stejném čase hrála elektronická diva Rosie Lowe, kytarista The Strokes Albert Hammond Jr. se svou sólovou tvorbou nebo čím dál populárnější rebelka Chlöe Howl, těsně před nimi vycházející hvězda popového folku George Ezra (vlastním jménem George Ezra Barnett – a není to zdaleka jediný Barnett, který na tomto festivale vystupoval), který byl jedním z těch, na jehož koncert se stála dlouhá beznadějná fronta. Já jsem si nakonec vybrala Childhood, což také obnášelo chvíli napětí, jestli se dostanu dovnitř, ale zadařilo se, a tak jsem měla šanci vidět tuto čtveřici, která přenesla do Brightonu trochu londýnské psychedelie. Vzhledem k popularitě kytarovek s psychedelickým zvukem a kapel jako Tame Impala, Temples nebo Peace se dá očekávat, že i o Childhood budeme brzy slýchat častěji. Naživo je už zanedlouho můžeme vidět také na festivalu United Islands Of Prague v naší metropoli, kde vystoupí i Ella Eyre, jedna z hlavních hvězd letošního Great Escapu.
Childhood, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováPrvní večer jsem zakončila na party s Examplem, který předvedl podle všeho své standardně rozjeté vystoupení, kdy si nebral servítky a neváhal nazvat sedící část publika „fucking idiots“. To, že jeho koncert nebyl zcela vyprodán (beztak volné patro nabízelo jen místa k sezení) bylo docela jedno, Example není k poslechu, ale k tanci. Napůl rapované, napůl zpívané hity s elektronickým podkresem neúnavně bavily přítomné publikum navzdory náročnému dni - přece jen pobíhání po městském povrchu z klubu do klubu si večer trochu vybere svoji daň. Nicméně koncerty hlavních hvězd jsou tu i pro ostatní obyvatele Brightonu, kteří nemají festivalový pásek a mohou si koupit běžný lístek (tato možnost někdy přijde vhod, přestože je dražší, i těm, kterým unikla šance koupit garantovaný vstup k festivalovému pasu - počet těchto levných vstupenek je omezený a jinak se nelze na koncerty v Dómu dostat).
We Were Evergreen, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováDruhý den se (celkem překvapivě proti prvnímu dni) krásně vyčasilo a rušno bylo před Unitarian Church, kde stála dodávka Dr. Martense s pouliční scénou a několik kapel tu hrálo kolemjdoucím. Mezi nimi i We Were Evergreen, pařížská trojice, která momentálně působí ve Velké Británii a svými elektronickými i exotickými rytmy připravili celkem pěkný soundtrack začínajícího festivalového dne. Na docela komorní scéně v Queens Hotelu vystoupil pro mě asi největší objev letošního Great Escapu, The Bony King of Nowhere, belgický písničkář, jenž má za sebou i titulní skladbu k nezávislému filmu Les Geants režírovaného jeho krajanem Boulim Lannersem. Across The River stejně tak jako další skladby ze svého repertoáru hrál a zpíval jen s akustickou kytarou.
O něco větší publikum pak měl ve výše zmíněném unitářském kostele, kam jsem se zašla podívat ještě jednou, protože vidět tohoto hudebníka naživo se mi dost možná hned tak nepoštěstí. Své písně, které nepotřebovaly mnoho vysvětlování, doplňoval trochu zábavnými komentáři ve stylu „I have a great desire My desire is great“ (tento nápis najdete na zdi, když půjdete podél moře ke klubu Concorde 2), které mile ilustrovaly jeho introvertní povahu a odlehčovaly atmosféru v docela tichém prostoru.
The Bony King of Nowherefoto: Dries SegersBritská kapela Amber Run rozjela docela slušnou promo kampaň, jejich logo se lvem bylo natištěné hned na několika místech brightonských ulic a projevilo se to i na frontě před jejich vystoupením. Rozhodnutí na poslední chvíli, že bych se přece jen na ně zašla podívat, se mi moc nevyplatilo. A těžko to šlo i na Skoty Baby Strange, kteří rozproudili scénu oblíbených garážovek svou generační výpovědí, tedy především singlem Pure Evil, ale aby té temnoty nebylo tolik, střihli si i známý hit od Petera, Bjorna a Johna.
Amber Run logo, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováSeptember Girls z Irska, dívčí kapela, která umí hrát, ale neméně si dává záležet na pódiové prezentaci naživo, možná trochu ztratila ten psychedelický či surf rockový nádech ze svých studiových nahrávek, i tak mi ale přišla o dost zajímavější než stále tolik hajpované Haim. Mladá norská kytarovka Team Me (která mimochodem má za sebou také předskakování The Wombats na jejich pražském koncertě před necelými třemi lety) míří svým stylem spíše na teenagery, podobně jako třeba nizozemští Afterpartees, ale v klubech měly obě nabito a zvláště norská delegace ze sebe vydávala na pódiu maximum.
Do posledního detailu bezchybné a tím pádem zcela dokonalé vystoupení pak večer odehráli These New Puritans. Bylo by trochu nefér je porovnávat s většinou kapel na tomto festivale, protože je to již jedna z těch zavedenějších formací, která loni vydala vysoce oceňovanou desku Field of Reeds, z níž také čerpala většinu setlistu. Došlo však samozřejmě i na skladby z neméně úspěšného alba Hidden. Decentní osvětlení, krystalově čistý zvuk v Dómu, který druhý den otevřel i své druhé patro, protože lístky na These New Puritans spolu s Wild Beasts se prodávaly nejrychleji ze všech headlinerů, jen dodaly jejich fúzi moderního popu a klasické instrumentace s avantgardní melodikou a minimalismem na síle. Wild Beasts poté představili svou letošní novinku Present Tense a odehráli plnohodnotný koncert, kterému podobně jako jejich předskokanům výrazně přidala nádherná akustika prostoru. K indie popu Wild Beasts snad ani nemám co dodat, je to ten typ hudby, který se dobře poslouchá, ale uhlazený zpěv frontmana a jemná elektronika by snadno mohla zaniknout na open airovém pódiu. Vidět je tak právě v brightonském Dómu je zážitek, kterého je třeba si vážit.
Wild Beasts, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováPoslední den jsem zkoumala kapely i mimo anglicky mluvící země a zašla na koncert polské Bokky, jejíž členové si stále zachovávají anonymitu a na pódiu vystupují s velkými, trochu futuristickými brýlemi se zrcadly, takže když se jim podíváte do očí, vidíte sami sebe. Bokka už dříve pronikla na Pitchfork se svou skladbou Town of Strangers a na Great Escapu zaplnila klub Green Door Store svými prostorovými zvukovými kolážemi a naléhavým vokálem blonďaté zpěvačky. Jména jejich členů nezjistíme, jejich debutové album Bokka však určitě stojí za poslech a vzhledem k tomu, že Polsko je naším sousedem, se jich možná brzy dočkáme naživo i nás.
Lotyšskou formaci Carnival Youth jsem sice zachytila v poměrně nepříznivých akustických podmínkách stanu v hlavní festivalové centrále, ale i tak ve mně tato indie kytarovka s barevnou rytmikou a smyslem pro gradaci písně zachovala dojem něčeho, co se musí dále sledovat. Francouzské duo Erotic Market sice nabídlo celkem sympatický závěr celého festivalu krátce před půlnocí, nicméně podle nahrávek jsem od nich čekala trochu více textu a něčeho zapamatovatelného, ne jen prázdné vokály do elektronického doprovodu.
Finští Satellite Stories ve dvojici s následujícími britskými Blaenavon v klubu Audio připomínali rychlou taneční rytmikou a kytarovými vyhrávkami Two Door Cinema Club. Přestože na youtube najdete dokonce video parodující právě druhou zmíněnou kapelu jako další TDCC, bylo by to příliš rychlé odsouzení. Repertoár obou kapel je instrumentálně i vokálně rozmanitější a já bych je předčasně neodsuzovala jako pouhé kopie úspěšného modelu severoirského tria.
George Barnett, The Great Escape 2014foto: Zuzana MacháčkováNejvětší hvězdou sobotního večera pro mě byl George Barnett. V Dómu vystupovaly Ella Eyre a Kelis a zřejmě i z toho důvodu nakonec nebylo nutné tak spěchat do Brighthelm Centre, kde se sešla hrstka lidí, nikoliv dlouhá fronta před zaplněným klubem, jak jsem původně očekávala. Je to prakticky už čtvrtý Barnett, který letos vystupoval na Great Escapu (a není to ani ten stejný George Barnett, jenž je členem These New Puritans, ani ten Barnett, který si říká George Ezra, ani bratr Australanky Courtney Barnett...), prostě jen shoda jmen. Jeho singl Animal Keeper zní velmi ambiciózně a stejně tak působilo jeho energické vystoupení, kdy skákal po pódiu a občas i letmo zatančil, což při jeho vysoké hubené postavě působilo celkem impozantně. Zabarvením hlasu trochu podobným Justinu Timberlakovi a skladbami, které někdy míří opravdu vysoko, jindy ještě nevycházejí z průměru, ale hlavně perfekcionismem i určitou přirozeností expresivního projevu dal celkem jasně na srozuměnou, že to nebude dlouho trvat a George Barnett bude jedno ze jmen, které budeme dobře znát.
Great Escape Festival mě přitahoval už hodně dlouhou dobu, nebyl to můj první výlet do Brightonu za hudbou (loni jsem vyrazila na malý festival v nedalekém Lewes), ale přesto to byly opět tři dny plné velkých zážitků a nových poznání. Nemohu porovnávat letošní ročník s těmi předchozími, ani s jinými showcasy, protože takto velký showcasový festival jsem vlastně navštívila poprvé, ale pokud vás jen trochu zajímá, co je nového v současném alternativním (a v některých případech i budoucím mainstreamovém) popu, tohle je skvělá příležitost v místě, které (a to už se vracíme kruhově na začátek tohoto článku) má svého nezaměnitelného génia loci.
The Great Escape 2014, Brighton (UK) – různá místa, 8. – 10. 5. 14
The Great Escape 2014 - mapa klubůfoto: Zuzana Macháčková
