Vítejte v ráji, LFŠ 2013!

Bonus + Václav Havelka při Pandořině skřínce, LFŠ 2013foto: Libor Galia

[pátek - úterý]

Vítejte ve filmovém ráji je nepřesné. Zaprvé LFŠ jedním ročníkem zdaleka nemá úplný záběr, což je pochopitelné a není na škodu, zadruhé LFŠ nabízí mnohem víc než ráj filmový. Psali jsme ve zkratce, že divadlo, koncert, výstavy, přednášky, filmy a filmy, nojo, filmy. LFŠ je nutno zažít na vlastní kůži, je to všechno tak jiné, silné:

• filmy,
• znělkou k Lesům ČR, krtečkovskou melodií a čím dál větším potleskem s každou další klapkou (jakýmsi každoročním leitmotivem a gradujícím vtipem),
• rukou, tahající známé i nepříliš známé,
• králíky z klobouku,
• cimbálovkou z vlastní iniciativy, přátelskými domácími,
• tolika nepředpokládanými setkáními,
• telefonáty „už jsi u nás?“ a neplánovanými pozvánkami na perly typu Odeur de Violettes,
• a pak vínem,
• Kabinetem MÚZ, taktovkou nad afterparties,
• a divadlem,
• bratry v triku i bez,
• hodně vším tím vínem,
• divadlem jen tak, z ničeho nic, uprostřed Smetanových sadů,
• La Brusla, Portal, Billa-ahoj-Albert, Kaufland!,
• tobogány a slevou na koupaní za rohem, 45 Kč!,
• pestrým výběrem koncertů, nejiných doprovodů němých filmů,
• přednáškou, když už jeden neví coby,
• Dušanem Hanákem, když říká, že my a Slovensko jedno jsme,
• mikrosvětem Pražáka, který v Praze nespatřuje rasovou nesnášenlivost!
• Dětmi! Bonusem,
• argumentační diskusí,
• 322,
• shovívavou poezií, poetikou,
• pěti tisíci miluj bližního svého,
• a ještě tleskáním na konci - nejen za přítomnosti tvůrců, takto neznějícím zautomizovaně.

Petr Nikl, Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 26. 7. - 3. 8. 13foto: Libor Galia

Seriózněji, utlumením kýče mé bezmála slepé adorace, a předně k tomu, čemu se muzikus věnuje, tj. hudbě:

Post-hudba, alias post-básně – kapela pro nikoho. Jak jsem před vystoupením slyšel od zdroje blízkého kapele, údajně s debutem dvojka spokojená není. Jak by mohla, když uráží už v samotném názvu „meta” záběrem. Nejde o uhrančivé písničkářství, vyprávění působí opile, není zde cítit odstup, apatický přístup postrádá atmosféru a náboj uraženosti angažované poezie, bezútěšnost textu je na úrovni dítěte, a hudba, pro většinového diváka důležitější – někteří říkají „James Blake” –, je až sarkasticky sprostá. Ku kýčovitému uplakánství zpěváka je totiž MC schopen přidat taneček, který působí hůř, než když WWW doprovázel DJ Brainy Thug imaginární trumpetou a příčnou flétnou. Bohatá hiphopová tradice možná má další vypravěčský, tzn. netradiční úkaz, uvěřitelnost je ale k smíchu, srovnání současného dubstepu a (nejen současné) poezie neunese. S odstupem od vystoupení v Brně, kdy kapela měla akorát EP, se mi zdá, že silně přeceněný statut je, živě navíc méně dynamicky, podtržen. Post-hudba nabízí obrazy, k nimž je těžké přistoupit vážně, ale ještě těžší jako k psaným s úšklebkem („Máš mě rád? Neptej se. Co bude? Umřeme. Bolí to? Vezmem si léky. Miluješ mě? Až na věky.” považuji opravdu za „vrchol” koncertu; pěkné, nic neříkající obrázky „zpátky mezi druhou a třetí tečku”)

Post-hudba předčítá Kdo chytá v žitě, LFŠ 2013foto: Libor Galia

Obdobně, ačkoli ani zdaleka ne tak katastrofálně, působilo vystoupení Planet. Jakkoliv vzletně v propagačních materiálech burcovalo to, že Planety mají, co ostatním v žánru „indie rock” chybí, naživo Vinylou ověnčený debut podtrhl monotónost a nenabídl víc než vybroušený (a outfitem vyleštěný), unylý set bez záchvěvu. Je patrné, že Planety ovládají své nástroje bravurně, schopnost napsat hit jim nicméně chybí. Naproti tomu Kazety svou zjevnou erudicí dvojice Švarcová-Ventolin (v prvním případě kupř. také divadlo a film, v druhém doktorát z psychologie) připomněla až palčivou absenci pořádné elektroniky u nás, a doufám, že po sólovém vyjádření se dvojice opět sejde rovněž nad novou (hudební) tvorbou, která během oprášeného vystoupení v Klubu MÍR tuším nezazněla.

Kazety, Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 26. 7. - 3. 8. 13foto: Libor Galia

Takto LFŠ opanovaly ještě podobně renesanční hvězdy alternativní scény u nás – Bonus a Václav Havelka –, spojené v ambientně těkající symbiózu němým filmem Pandořina skřínka. Unikátní charakter LFŠ je dobře hmatatelný právě z těchto různě přiléhavých doprovodů, odvrácených a mnohdy netušených tváří. Vložte kočku (snad víc soupeřící, než kráčející po boku), Jan Plíhal, Ufajr,... a kdysi dávno prominentně Filip Topol, s nímž se zde letos rozloučili Sísovým Sbohem a bedna. A přece i po roce mi běhá mráz po zádech z doprovodu Květů k Harold Lloydovi. Proč nejsou záznamy, říkám si i tentokrát. Byť LFŠ umí náramně propojovat, a to že vidíte avizovanou Švarcovou postupně v Kazetách, teatrálním DJ setu Disjockejové (s Petrem Markem) a za vše hovořící, nomen omen výstavě fotografií Slovácký trash, neubráním dojem, že se LFŠ neumí prodat. Vlastně ji dnes neumí prodat nikdo, ne že bych tímto potenciál, zúžený především na sféru hudební, vystihl zcela. Otázka na počet navrátivších mi ze štábu zodpovězena nebyla. A LFŠ je svátek devíti dní, čtyřiadvaceti hodin v kuse, který své laskominy nabízí v reprízách. Zdá se, že jak jednou ochutnáte, nechcete jinak – i tak je zde místy patrný lehce elitářský charakter, když se i moderátor festivalu nezdráhá říct, že je LFŠ záležitost intelektuálská.

Bonus + Václav Havelka při Pandořině skřínce, LFŠ 2013foto: Libor Galia

Charakter prázdninové školy, ztělesněním oné školy hrou, doplňují každodenní rodinné oslavy, připomínající sytostí Pohodu mnohem více než pofiderní Colours of Ostrava (kterým LFŠ dělá filmový doprovod), tentokrát večerem završoval-kvitoval brněnský Kabinet MÚZ, ve větším suplující loňské zapojení pražského Café V Lese. A je škoda, že Respekt tady sice má zdarma výtisky, ale s prázdným stanem bez pořádného zapojení, např. formou diskusí (letmo mimo film by se jistě staly další třešničkou již dnes mnohotvarého dortu), funguje jako milosrdný odpad ve Student Agency. Neshazuje to tak LFŠ jako spíš Respekt, jehož konkurent Reflex by na Colours měl být příkladem (Nutno přiznat, že třeba Kamil Fila zde vystoupil.). A ty parties slouží bohužel/dík, jak kdo chce, jako berlička. Až na Toma Holiče nenadchnul nikdo.

Je třeba podotknout, že jak má rodinná tradice nese doprovod samohrajek u plesů, padesátin atp., jako variaci mé generace shledávám DJ sety, pevně doufám postrádající jakékoliv umělecké ambice. Skladba se často projevovala způsobem (přestože ve většině dalších případů tomu není jinak) dobré znalosti současné taneční scény. Sladit BPM, zatřepat se při přechodu a nesáhnout do rukopisu je práce na páse. Ne že by neudělalo radost, když se pouští nahlas letošní klenoty od Disclosure anebo Mount Kimbie. Jukebox v Míru stojí míň, akorát je méně originální a není na co nadávat, co. DJ set by měl dělat muzikant, takže jsem vlastně zapomněl na Ventolina, ale to i na Pohodě DJ setem debutující DVA. Kabinet MÚZ přes tyto více/méně oprávnění hodné výtky k vystupujícím předvedlo kongeniální napojení na pulzující žílu toho, proč je LFŠ tak nádherná nejmíň těch pár posledních let; snídaně o sedmé, maté o páté, divadlo o osmé a... chtěl bych přidat tanečky do rána, leč letos návštěvníci čtyřicítky versus aprílový déšť zrovna neunesli. Nevadí.

Tom Holič, Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 26. 7. - 3. 8. 13foto: Libor Galia

Abych parafrázoval Tomáše Bláhu s Pohodou, a pořád se s tím připomínám, protože Pohoda nejen u nás postrádá svébytnou konkurenci, Uherské Hradiště je v době konání LFŠ zvláštní místo (vystiženo závěrem takřka ke zkopírování zde), které bohužel oproti trenčínské jedničce nemá adekvátně silnou propagaci a postrádá nejspíš především hlas lidu. O tom našem ráji by se mělo mluvit nahlas, protože od konce sponzorství Synotu (kvůli stopnutí povinnosti dotovat neziskové organizace), postrádá ráj bolestně (zrušeno jedno z promítacích míst) druhé velké jméno, o jehož pomoc by si zasloužil opřít. Město a jeho širé prostředí, v němž lze vidět, že finance putují na správná místa, je příkladem nejen co se festivalu týče. Jen LFŠ má na stránkách tolik písmen, že kdo by to chtěl sakra číst, a tedy doufám, že budete chtít mluvit o tom, co baví vás. I srdceryvná LFŠ holt potřebuje jak Trutnov svého mecenáše. Nadšenců a možná trochu víc hostů je na LFŠ doslova víc než dost.

Cimbálovka ve Smetanových sadech, Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 26. 7. - 3. 8. 13foto: Libor Galia