Za zdarovje a Zum Wohl! aneb víkend v Mariánských lázních

sinks, MMN vol.2 sinks, MMN vol.2 foto: Libor Galia

Českým alternativním festivalům se nemohlo stát nic lepšího než se začít uchylovat do lázeňského prostředí. Opuštěné staré budovy působí sice jako velká romantika, ale i v létě dokážou být pěkně promrzlé. Letos se mi podařilo zahájit sezonu Luhovaným Vincentem, který už má v městečku s léčebnými prameny svou historii. A koncept je to geniální – místo klasického festivalového vyčerpání po návratu jako by vám vlili novou krev do žil.

Moody Moon Noize vol.2galerie  •  reportáž
Další štace byla tak v diáři zapsaná jasně, závěrem srpna jsou v plánu i Mariánské lázně. Na opačném konci republiky a s očekáváním z malých, velmi pohodlných a prosluněných Luhačovic jsem se těšila na podobný zážitek a popíjení z pramenů mezi koncerty. Realita mě vrátila zpět na zem hned po příjezdu, kdy jsem zjistila, že k Ferdinandově pramenu jsou to z nádraží skoro tři kilometry a město, kam jsem dorazila poprvé v životě, netvoří jedna ulice a kolonáda. Druhá věc, která mě poněkud překvapila, ač jsem byla připravená na propršený víkend, bylo o něco mrazivější klima, než na jaké jsem byla vybavena. Prý je to tady normální.

Pořadatelé naštěstí nechtěli po návštěvnících žádné velké přebíhání z místa na místo, většina programu se odehrávala u Ferdinandova pramene uvnitř v sále nebo pod střechou. Dorazila jsem až v pátek a když ve vlaku z Brna hlásili, že Pendolino do Mariánských lázní na nás kvůli příliš velkému zpoždění nepočká (reálně šlo asi o 5 minut) a to samé se opakovalo ještě v Plzni, bylo už jasné, že program v Lesním mlýně ten den nestíhám. Ale i tak mi neuniklo příjemné ševelení shoegazových Favorite Obsession, harmonicky kouzelné písničkářství Moonshye a jedna má osobní premiéra. Aiko jsem naživo dosud neviděla, rozmáchlejší popové refrény a výpovědi dotýkající se lásky, vztahů, polarit a osobní nezávislosti tu zazněly v komornější podobě. Vynikla tak schopnost zpěvačky strhnout pozornost jen skrze syrový základ každé písně, neotřelý hlas a jednoduché a sebevědomé vystupování.

Fvck Kvlt, MMN vol.2, foto Libor Galia Fvck Kvlt, MMN vol.2foto: Libor Galia
K současným rapovým hvězdám 58G jsem zatím úplně nenašla cestu a vlastně jsem uvítala možnost nenáročného pofelu s pocitem, že na každé akci přece nemusíte slyšet úplně všechno. Šetřila jsem síly na sobotu, která se mi z hlediska programu jevila mnohem nabitější.

Na druhý den hned po snídani jsem v dešti vyrazila s klidným svědomím na městskou plovárnu. Plánovala jsem strávit nějaký čas wellnessem v některém z mnoha místních hotelů, ale kvůli covidu to nebylo pro veřejnost možné. Karel Veselý mi v předvečer tohoto pro mne hlavního festivalového dne řekl, že jestli mi bude v tom bazénu dobře, že tam mám zůstat a na Rapstory nemusím vůbec spěchat. Tak jsem se tedy dvě hodiny máchala ve vířivce a nedělala si žádné zbytečné výčitky. A byla to paráda.

Do Lesního mlýna jsem si však pospíšila alespoň na komentovaný klipový pořad s hosty, který moderoval Michal Pařízek, a zaměřil se v něm na československou scénu, tedy písně/videa nějakým způsobem ovlivněná dobovým politickým klimatem. Pásmo uzavírala nejnovější tvorba od slovenské Katarzie narážející na problematiku osobní svobody s souvislosti s právem na potrat v současném Polsku.

A vyčasilo se, prohlídka Mariánských lázní od Lesního mlýna s krásnou starosvětskou kavárnou až zpět k Ferdinandce se zapáleným průvodcem vynahradila nemožnost užít si lázeňské prostředí kvůli dešti a chladu. Jako na zavolanou se ukázalo i slunce, kterému kontrovaly příběhy o temných a nebezpečných pramenech dříve ukrytých v místních lesích.

Šimanský & Niesner, MMN vol. 2, foto Libor Galia Šimanský & Niesner, MMN vol. 2foto: Libor Galia
Program na sebe úplně nenavazoval, uteklo mi tedy vystoupení ženského souboru Lada, ale dorazila jsem akorát, abych stihla Death By Ren, další kapelu, kterou jsem dosud živě neznala. A přestože šlo z mého pohledu opět trochu o pop, bylo to přesvědčivé a skvělé. Pak už došlo na mně dobře známé sinks, u kterých jsem vnímala přirozené splynutí zdravé nasranosti Antonínova projevu a jako by trochu vážnějšího postoje spolu s lehkostí hry, jež je poznávacím znamením rytmické sekce kapely – tedy baskytaristky Venduly Pukyšové a bubeníka Petera Štímela.

Arletu na poslední chvíli zaskočila raperka Hellwana, také příjemné překvapení a pro mě zase pop, avšak stylový, uvěřitelný a s netuctovými beaty. Neméně silný dojem zanechal koncert holandských The Sweet Release of Death, ač mě ponořil do noisovějšího oparu se zřetelně zvonivými kytarovými riffy lemujícími všudypřítomnou frustraci. Vrcholem asi pro všechny se stalo emocemi prosáklé rapové kázání Denise Banga, který na Moody Moon Noize vystoupil se svou sebrankou Fvck Kvlt.

Mariánské lázně jsou bezpochyby unikátní místo pro festival jakéhokoliv druhu, ale není to prázdninové letovisko na první dobrou. Spíš trochu návrat v čase, pohádkové cestování do jiného světa, dost možná neopakovatelný zážitek? Kdo ví, Moody Moon Noize je koncipován jako putovní akce, příští ročník se tedy spojuje s projektem Živá Vila v Prachaticích, kde se kolektiv dramaturgů postará o hudební program. Za sebe doufám, že hudba v Mariánkách nezněla naposled. Kde jinde bez obav pít, aby to bylo skutečně na zdraví!

Moody Moon Noize vol.2, Mariánské lázně – Ferdinandův pramen a Lesní mlýn, 26.–29. 8. 21

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.