Zámek v obležení slunce a hudby

Osmnáctá hodina odbyla a lidé se scházejí v zámecké zahradě na vernisáž sochy Sen o létání od významného českého výtvarníka Kurta Gebauera. Takto začíná festival Hradecký slunovrat v pohádkovém prostředí zámku v Hradci nad Moravicí. Poté, co Kurt přečetl pár svých textů, program pokračuje jen o pár metrů dál na Open scéně kapelou Hrozen. Před léty téměř čistě akustická kapela se proměnila v sestavu hrající alternativní hudbu s přesahy do elektroniky. Oceňuji však především Open scénu samotnou; hudba zde není vyhrazena jen pro návštěvníky festivalu, zastavit se zde může každý kolemjdoucí. Vcházím do festivalového areálu a procházím mezi krámky a stánky nejrozmanitějších druhů. Lze zde najít dobrou kávu, originální výrobky komorních prodejců, kvalitní víno i festivalové předměty.

Jen o kousek dál na scéně pod Bílou věží již začíná svérázná písničkářka Stinka. Jak jinak než s akordeonem. Projev a texty na výbornou. Netrvalo dlouho a zpěvačku vystřídala známá brněnská čtveřice Květy. Jednoznačná hvězda večera, bylo jasné, že tohle už v tento den jen tak něco nepřebije. Květy jsou sázka na jistotu, s každým dalším koncertem jsou lepší a lepší. Horký večer pokračoval převážně ve folkovém duchu, zakončil ho půlnoční křest sbírky Narcise Půlpána aka Michala Moučky a Petra Sedláčka a koncert skupiny Tamaral, kde je třeba ocenit především skvělé znalosti v oblasti hudebních nástrojů. Je jedna ráno, nebe poseté hvězdami, šum listí. Usínám dřív, než mi přijde dát liška dobrou noc.

Stinkafoto: Miloš Truhlář

Sobotní program začínám s AGU, „polskou Lenkou Dusilovou“. Práce s looperem jí sice činila určité potíže, nicméně jsem byla za tuto osobní poslechovou premiéru ráda. Její zasněný hlas mě při poledním slunci téměř ukolébal, naštěstí však odolávám, mohla bych tím přijít o Vložte kočku, pražskou kapelu prezentující se jako emo-electro. Svou hudbou mě skupina příjemně překvapila, za pětistrunné housle palec nahoru. Slunce je neúprosné, i mouchy se bijí o kousek stínu. Sedáme si na trávu před Open scénu, kde již Štěpán Kopečný alias Creaticity chystá nespočet krabiček a nejrůznějších elektro udělátek. Ambientní kombinace samplování a živého hraní přišla jako vhodný odpočinek od kytar a zpěvu. Po skončení nastal ideální čas ochutnat dobroty z vyhlášeného Krmelce, a nutno říci, že gastroscéna opět nezklamala. Vůně jídla se ostatně linula prostorem po celou dobu festivalu.

Kittchenfoto: Miloš Truhlář

Kurt Gebauer mě včera zaujal natolik, že si nemohu odpustit přednášku o jeho tvorbě na diskuzní scéně. Nejenže povídání vede sám Gebauer, scéna je navíc uvnitř zámku, tudíž je na chvíli o chládek postaráno. Ještě stíhám Heimat, čerstvě zrozenou opavskou kapelu, která je však složena ze zkušených muzikantů, například Petra Uviry z opavských Ladě. Slunce mě pomalu, ale jistě ničí, nabírám síly ve stínu v trávě a dále mířím na scénu nádvoří na Jablkoň. Kapela hrající alternativní world music mě překvapila především instrumentálním experimentováním. I přesto jsem zůstala jen na polovinu, druhou jsem věnovala Archívnému chlapci. Slovenský písničkářský objev, pro mě objev především po stránce přirozenosti. Interpret, který si na nic nehraje a u něhož šlo vidět, že hudbu dělá čistě proto, že ho baví a chce ji spolu se skvělými texty předat dále. Chvíli po skončení se to už pod Bílou věží plní diváky dychtivě čekajícími na tajemného kuchaře Kittchena. Jeho vystoupení bylo pravděpodobně to nejočekávanější a také jedno z nejlepších, které letošní Hradecký slunovrat nabídl. Kouzelné bylo, když při poslední písni Jezero samotný Kittchen sestoupil z pódia do publika, které ho vzalo na ramena. Tuším, že se tím mnozí doteď „prodejchávají“...

Fiordmossfoto: Miloš Truhlář

Festival zakončili Fiordmoss. Těžko si představit lepší tečku, i pozdě v noci dokázala kapela rozproudit krev v žilách spoustě lidem. Do rytmu jim k tomu blýskala obloha, ze které se později rozpršelo způsobem, který nás všechny zahnal do jednoho ze stánků s jídlem, kde pokračovala komorní zábava až do ranních hodin. Letošní ročník Hradeckého slunovratu byl jednoznačně nejpovedenější. Festival je definován nejen hudbou, výtvarným uměním, literaturou, diskuzemi, gastroscénou, kvalitními nápoji, ale především rodinnou a přátelskou atmosférou, které si v době obrovských festivalů cením stále více.