Svět zasáhla pandemie, v kulturním sektoru vytanuly dlouhodobé problémy. Pro jedny je pořádání koncertů nevýdělečnou, spíše nadšeneckou činností, pro jiné regulérní práce a primární zdroj obživy. Oslovili jsme promotéry pořádající koncerty a festivaly alternativnějšího typu i zcela nezávislé organizátory hudebního života s otázkou „Co pro vás znamená současná situace a jakou máte vidinu budoucnosti kultury v ČR?”.
Zdůraznili jsme přitom, že chceme sledovat další aspekty zastavení živých akcí, pomineme-li jedno z nejpalčivějších témat – finanční ztráty. Ptali jsme se, zda-li by delší trvání této situace (více než dva měsíce) mělo zásadní vliv na další existenci aktivit a prostorů oslovených a co dělají pro to, aby současné dění přečkali v co nejútěšnější podobě. Mohou se, v duchu optimističtějšího náhledu, věnovat tomu, na co se jindy nedostával čas? Editorská poznámka k výběru respondentů a dalšímu pokračování naší práce je na konci článku*. Následující teze jsou výtažkem z odpovědí v anketě.
Spojit si finanční existenci s prací v kultuře je chůze po tenkém ledě. V nejbližší době zaniknou některé kluby. Odnesou to nejvíce lidé, na něž nejde vidět (technici, zvukaři, osvětlovači ad.). Současný stav je poučný v tom, jak si jsou různé subjekty z kulturní sféry nápomocné. Krize změní, jak dostávat umění k lidem. Situaci bereme jako výzvu. Budoucnost je příslibná, pokud zůstaneme tolerantní a kreativní – v době, kdy se zdá, že žádná naděje není. (lg)
Štěpán Bolf (Creepy Teepee, A.M.180)
Sice to po každým dalším rozkliknutí zpráv moc nevypadá, je ale potřeba věřit, že se věci obrátí k lepšímu a že coby lidstvo vyjdeme z krize poučenější. Umění podle mě právě teď ukazuje, jak klíčový stabilizační prvek ve společnosti je – lidi, uzamčený v intimitě svých domovů, se upínají k hudbě, streamujou koncerty, čtou si knížky i předčítají nahlas, sledují filmy, na které dřív nebyl čas, chodí na virtuální prohlídky galerií, sledují přenosy z divadel. Umění je teď tím, co lidem přináší radost z poznání a obohacuje jejich nyní velmi rázně okleštěný životy. Najednou není bráno jen jako výplň času a oddychnutí od starostí všedního dne, ale jako něco, bez čeho se v podstatě nedá přežít. To je podle mě dobrej efekt něčeho, na čem se jinak dobrý stránky hledají těžko.
My, podobně jako řada dalších promotérů, rušíme akce, přesouváme na neurčito. V tenhle moment nevíme, zda se Creepy Teepee uskuteční v termínu, ani zda se letos vůbec uskuteční. Kluby, jejichž existence je založená na tom, že se v nich každodenně setkávají lidé, jsou ještě v mnohem horší situaci.
Všechno další závisí na okolnostech, se kterými nic nezmůžeme, lze v podstatě jenom čekat. Tenhle čas čekání je možný využít na přemýšlení, co bude dál. Umění samozřejmě bude existovat dál, možná se přeskládá kulturní infrastruktura, která ho podpírá… Současná krize možná změní a skokově posune technologie, jak informace a tím pádem i umění dostávat k lidem. Rozšíří se spektrum možností jeho přijímání, hlavně na dálku, přijdou další různý platformy společnýho sledování, ke slovu se víc dostanou virtuální komunity atd. Je to oboustrannej proces, takže i umění, teda to, co za umění považujeme, bude tím technologickým zvratem měněno. Možná jsme na prahu podobný revoluce, která přišla s masovým rozšířením internetu.
Hlavně ale nepochybuju o tom, že lidi budou dál tvořit. Krize jsou obvykle, poté, co nejhorší pomine a ohrožení ustoupí, obrovským zdrojem umělecký inspirace.
Viktor Palák (Fource Entertainment)
Konstatování, že jde o bezprecedentní situaci, není nijak objevné – ale na druhou stranu je to právě atypičnost této situace, od které se vše odvíjí. Až současný stav odezní, část publika vyrazí vstříc společenskému kontaktu, jaký dokážou neopakovatelně zprostředkovat právě koncerty, část ale zůstane obezřetná a bude se větší společnosti stranit. Jaký bude poměr těchto lidí, je stejně předčasné a těžké odhadovat, jako jaké budou nákupní hodiny pro seniory příští úterý.
V jakém stavu bude kulturní sféra po pandemii, závisí do značné míry na tom, jak se k věci postaví úřady v čele s ministrem kultury, ale taky na způsobu, jakým toto hluché období překonají kulturní subjekty svými aktivitami – ať už se bavíme o nabízení alternativního zpoplatněného obsahu, anebo „jen” o tom, jak zdárně udrží povědomí o svých aktivitách.
Streamovat z klubů i obýváků je milý nápad, ale nemyslím, že by byl udržitelný po delší dobu. Ve chvíli, kdy se uvolní možnost jiných aktivit, ale třeba větší kluby zůstanou zavřené, budou u monitorů trávit svůj čas jen ti nejvěrnější fanoušci. Filmové festivaly online fungují, když je venku sychravo, na jaře a v létě to bude jinak.
Celá situace je kromě jiného i poučná a soudě podle toho, jak si jsou různé subjekty z kulturní sféry nápomocné a solidární, věříme, že může taky zlepšit vzájemné vztahy.
Klíčové je neposledně i to, jak se vše bude vyvíjet v konkrétních zemích, protože na tom přímo závisí vůle i možnosti hudebníků vyrážet na turné. A zde stále panuje obrovská nejistota – jakmile vidíme náznak zklidnění v některých evropských zemích, začne bezprecedentně stoupat křivka obětí ve Spojených státech, jejichž federální administrativa je, eufemisticky řečeno, nepředvídatelná.
Vilém Spilka (JazzFestBrno)
Zpřísněná opatření nás zastihla v nejhorší možný čas, vyhlášena byla pár dní před vyprodaným zahajovacím koncertem, který jsme museli narychlo odsunout. Podobně to zatím vypadá i u ostatních koncertů, přesuny plánujeme částečně na podzim, částečně na jaro 2021. Tímto chceme vyřešit první náraz, ale je jasné, že nás čekají hubené měsíce, možná i roky. Ekonomika se bude otřepávat dlouho a obávám se, že i společnost se do určité míry promění.
Situaci bereme jako výzvu – budeme klást ještě větší důraz na kvalitu i efektivitu. Složité to budou mít také zdejší nezávislí hudebníci a jsem sám docela zvědav, jak se s tím vyrovnají, zda tento poněkud extrémní stav vyprovokuje mimořádné umění nebo naopak konformitu.
V rovině osobní vidím i pozitiva, mám čas se věnovat dětem víc než dřív, mám čas cvičit na svůj nástroj, něco napsat. Tohle bych si rád přenesl do dalšího života – schopnost uvědomovat si priority, které jsou v momentální situaci jasné, ale v dennodenní pracovní rutině běžného provozu bez vnějšího nepřítele se ztrácejí pod nánosem drobné operativy. Čelíme teď jinému druhu stresu, ale nutnost postarat se o základní věci v životě je nám historicky vlastní, může proto působit očistně.
Pavel Uretšlégr (Beseda u Bigbítu, Vinyla)
Pro nás se v tuto chvíli nic nemění. (…) Všichni včetně nejužšího vedení dělají Besedu vedle svých civilních zaměstnání, tudíž nejsou na festivalu jakkoli finančně závislí. Osobně si ani nedokážu představit, že bych měl být na Besedě finančně závislý (pomíjím fakt, že finanční možnosti našeho festivalu tuto variantu zcela vylučují). Dle mého totiž současné dění jen jaksi expresivněji ukazuje dlouhodobé problémy v tuzemském kulturním sektoru.
Spojit si finanční existenci s prací v kultuře, je v Čechách chůze po velmi tenkém ledě. Momentálně jsme v situaci, kdy například divadlům nebo hudebním klubům vypadly příjmy ze vstupného na zhruba 3 týdny a reálně hrozí, že některé menší scény či regionální kluby už svůj provoz nemusí obnovit. Vidíme, že stačí, když i v často vícezdrojovém financování vypadne jeden finanční tok a systém se boří jako domeček z karet. Problém je samozřejmě hlubší. Kulturní sektor, zřizovaný i nezřizovaný státem, je dlouhodobě podfinancovaný, Ministerstvo kultury operuje vůči jiným resortům se směšným rozpočtem, jeho společenská i politická prestiž je zanedbatelná. V parlamentu se hovoří o kultuře pouze tehdy, když se řeší výměna vedoucího resortu MK či něco podobného. Chápat kulturní sektor jako to, co vytváří a definuje obecné společenské hodnoty nebo je plnohodnotnou součástí výchovného systému společnosti, je v České republice stále v podstatě sci-fi.
Nicméně, pokud se mám podívat trochu do budoucnosti, jsem mírným optimistou. Současná extrémní situace vede minimálně k tomu, že tuzemská kultura, její problémy, ale i její hodnoty a pozitivní dopady pro společnost, se dostávají na první stránky novin a do širšího povědomí, což by snad mohlo v dlouhodobém horizontu změnit společenské vnímání kultury a všech osob v ní pracujících. Kultura myslím žalostně potřebuje právě zvýšení své společenské hodnoty a prestiže, zvýšená finanční či jiná podpora ze strany státu, samosprávy a tak dále je jen přímým důsledkem právě tohoto.
Michal Kočan a Renáta Goryszewská (Underdogs’)
Underdogs' ani Fluff Fest nedisponuje žádným finančním polštářem a momentálně jsme bez příjmů. Vše se redukovalo na to, abychom poplatili to nejnutnější, udrželi náš tým pohromadě a každému dokázali poslat alespoň minimální částku, s kterou dokáže přežít. Vše záleží na tom, jak dlouho budou omezení trvat. Dovedu si představit, že měsíc nebo možná dva dokážeme vydržet, déle asi jen těžko. A už teď, po dvou týdnech, máme zrušenou většinu akcí do konce května, další jsou s otazníkem.
Pro nás to není jen otázka znovuotevření. Potřebujeme mít připravený program, protože jsme eventové místo, a ten nevznikne ze dne na den. Řada kapel v současné nejisté době ruší turné, nebo je o několik měsíců posouvají. Takže, i když se otevře, bude to nějakou dobu na počtu akcí znát. Předpokládáme, že se situace vrátí do normálu na podzim. Doufáme, že se nám do té doby podaří udržet si stávající tým lidí a nebudeme si muset hledat jinou práci. Protože bychom se dávali dohromady asi dost obtížně. Navíc i když zmizely příjmy, tak práce je okolo klubu pořád dost.
Martin Kozumplík (Kabinet Múz)
Aktuálně funguje rozvoz v rámci naší veganské restaurace Die Küche, ale tato aktivita v podstatě slouží jen k tomu, abychom se z toho nezbláznili a abychom dali najevo, že Kabinet ještě žije. Ekonomická stránka přerušení provozu je pro nás devastující.
Zrušený je sestavený program, můžeme udělat výstavu plakátů na koncerty, které se nekonaly. Nájem platit musíme, lidi také nemůžeme nechat na holičkách a tržby máme nulové. Jsme schopni nějakou dobu přečkat z rezerv, ale každý klub takovou možnost asi nemá. V nejbližší budoucnosti bohužel některé kluby zaniknou, i jindy je pořádání kulturních akcí nevýdělečnou, spíše nadšeneckou činností. Bez podpory státu, kraje, či města se neobejdeme. Věříme, že podzimní koncertní sezóna nebude zrušená a všichni se vrátíme do práce. Podzimní provoz nám pomůže dostat se z nejhoršího, ale v rozumném horizontu nemáme šanci vykompenzovat půlroční výpadek tržeb. Pokud ztratíme i podzimní sezónu, nebude další fungování klubu už ekonomicky smysluplné. Jinými slovy, nikdy tu ztrátu bez nevratné finanční pomoci nemáme šanci vydělat zpět.
Nebojím se toho, že by kulturní život zanikl, ale mapa hudebních klubů bude zcela přepsaná. Mnoho těch zavedených zanikne a časem se objeví nové. Ostatně jako v každé jiné branži přežijí jen ti nejsilnější a ti, kterým stát nebo město pomůže.
Předchozí řádky jsou odpovědí na otázku, jestli se můžeme věnovat například zvelebení prostor, nebo opravám a úpravám interiérů. Rádi bychom, ale v současné době počítáme každou korunu, takže jedině v rámci interní brigády – práce zdarma. Investice si dovolit nemůžeme, nemáme tušení, jak dlouho ještě bude klub zavřený.
Ondřej Lasák (Genot Centre)
Měli jsme štěstí v tom, že se většina koncertů dala zrušit/posunout s dostatečným předstihem, vydavatelskou činnost to zatím také nijak vážněji neohrozilo. O to víc ale vnímám, jak příšerné to musí být pro provozovatele prostorů, techniky, zvukaře, osvětlovače… Tedy v podstatě všechny lidi motající se kolem kulturních akcí, na které sice není vidět tolik jako na umělce a umělkyně, ale kteří to odnesou ze všech nejvíc.
Prodloužení současného stavu by znamenalo posunutí/zrušení v podstatě všech plánů spojených s pořádáním akcí Genot Centre, ale to je podle mě momentálně asi ten nejmenší problém. Vždy jsme fungovali soběstačně a koncerty dělali tak, aby pro nás byly finančně zvládnutelné, i když ani jeden z nás rozhodně nemá nějaký nadstandardní příjem. Menší akce tedy snad zvládneme dát dohromady i potom, co se situace trochu uklidní. Mnohem důležitější je ale momentálně podpořit provozovatele prostorů (jako je např. Punctum), aby ty akce vůbec bylo možné někde dělat… Takže se snažím v rámci možností komunikovat, zjišťovat, jak jsou na tom lidé, jejichž práce si vážím. Snad budu schopný i nějak pomoci – o to jsem se snažil vždycky.
Nejít nějakou dobu ven zvládnu, i když koncerty miluji a žádný stream je opravdu nenahradí, ale teď je čas bavit se o dlouhodobějším horizontu a problémech, které tu jsou už dlouho a tahle situace je jen brutálním způsobem nasvítila i lidem, co jsou tzv. mimo scénu.
Matyáš Dlab (TERĒN, SOfT)
Současná situace na nás jako na subjekt zřizované kultury zatím nedopadá tak drtivě jako v případě nezřizované kultury či umělců na volné noze (Terén je součástí Centra experimentálního divadla, pozn. ed.). (…) V tuto chvíli věřím, že není ohrožena přímá existence Terénu. Bohužel na rozdíl od celé řady menších nebo specifických kulturních aktérů, hudebních klubů, knihkupectví, nakladatelství atd. – hrozí, že přijdeme o tkáň důležitých kulturních center, které neustojí dlouhodobý výpadek příjmů, že sociálně-ekonomická situace konkrétních lidí, kteří stojí za jejich provozem (i za normálních okolností altruisticky sebedestrukčním), neumožní toto období překlenout.
Z této bolestivé situace je pro mě nadějné obecné uvědomění si naší zranitelnosti, vědomí úzké propojenosti a návaznosti a důležitosti autentických vztahů, komunit či sousedství. Toto vědomí a solidarita z ní vyplývající by mohlo posílit naše schopnosti porozumění světu například v souvislosti se zdánlivě méně viditelnými a bezprostředními krizemi, jakou je například ta klimatická.
(...) Snažíme se efektivně využít nastalý čas na zpracování úkolů, na které ho v běžném provozu mnoho nezbývá – katalogizujeme archiv, rozvíjíme web, zpracováváme dokumentace apod. Snažíme se udržet naše externí spolupracovníky v kontinuální spolupráci, která může alespoň částečně pomoct překlenout výpadek příjmů. Část týmu Terénu je zapojená do přímé akce pomoci Šijeme roušky.
Nela Bártová (Bajkazyl Brno, AlterEcho)
Mrzí mě, že se tohle stalo v měsíci, který se programově jevil nejzáživněji za poslední dobu. Mrzí mě, že se tohle stalo ve chvíli, kdy na tom dlouhodobě nejsme finančně nejlíp, ale přesto se začalo trošku blýskat na lepší časy. Zastavení provozu pro mě osobně znamená ztrátu hlavního příjmu peněz (krom produkce působím v Bajkazylu i za barem). A z našeho kolektivu nejsem jediná. Znamená to přerušení dobře nakoplých nápadů a nejistotu, kdy se k nim budeme moci vrátit, pakliže nás čeká především zajišťování samotné existence podniku. Děsí mě, kolik podniků a lidí tímhle utrpí, kolik skvělých projektů to zlikviduje. Děsí mě prozatímní slabá reakce od státu směrem ke kultuře. Je krásné vidět solidaritu od veřejnosti, o to smutnější je pak ale sledovat (ne)reakce státu. Je úlevné na chvíli neřešit všední starosti a mít čas na spoustu věcí, ale to, že nevíme, jak dlouho tohle potrvá, mě mírně řečeno znervózňuje. Během uzavření Bajkazylu bychom rádi provedli několik změn v zázemí, sanitární úklid apod. Jsme v tom ve finále všichni spolu, snad se nám to podaří zvládnout.
Na žádost respondenta podepsáno jako „tým ŽN” (Žižkovská Noc)
Nastalá situace znamenala pro Žižkovskou Noc bezprecedentní změnu, kvůli které se festival musel ze dne na den rozhodovat o své budoucnosti. Stálo před námi nejen rozhodnutí, jestli festival zrušit nebo přesunout na jiný termín, ale i rozhodnutí čistě osobní – vůči budoucnosti festivalu a lidí, kteří se na něm podílejí. I přes rozsáhlost festivalu (zpravidla přes 400 vystupujících, pozn. ed.) se na něm podílí malý tým.
Jubilejní desátý ročník měl být ročníkem transformační – festival se měl více semknout s komunitou, ze které vyrostl, podporovat ji, spoluvytvářet. Měl upevnit vztahy mezi kluby, divadly, organizacemi, interprety, umělci, ale i mezi lidmi, kteří žijí v místech, ve kterých se festival odehrává. Poodkrýt další možný úhel pohledu, spojovat. Jsme vděční, že se tým semknul jako nikdy předtím a pokusil se festival přesunout.
Žižkovská Noc proběhne, navíc jsme kompletně na koleni rozjeli sérii online streamů Žižkov je live se stejným posláním, jako má festival – kombinovat nekombinovatelné a objevovat neobjevené.
Co pro nás tedy současná situace znamená? Především uvědomění si, s jak skvělými lidmi děláme a větší obdiv k nim. A to, že každá příležitost je šance a jde se přes noc naučit téměř cokoliv a s drzostí nám vlastní s tím jít ven. Budoucnost kultury v ČR je světlá, pokud zůstaneme tolerantní, budeme si vážit nejen umělců, ale všech lidí kolem, kteří tvoří ohromný ekosystém. A také pokud zůstaneme kreativní a najdeme příležitost všude tam, kde se zdá, že žádná naděje není.
*Výběr respondentů proběhl na základě rešerše, osobních a profesních kontaktů. Vybrané pasáže jsou zvýrazněny AlterEchem.
