Mám oblibu v špinavé a tvrdé hudbě, kterou bylo obtížné najít na jiných akcích, a tak jsme si řekli, že mezi lidi chceme dostat to, co máme rádi, říká Mojmír Měchura o začátcích kolektivu Wrong.
Během Žižkovské noci vznikla série portrétů vystupujících, které byly domluveny spontánně až na místě. Výběr z nich doplňuje naši reportáž a galerii z letošního ročníku. Fotilo se v zákulisí a na střeše Fuchs2/Bike Jesus, v útrobách Vinohradského pivovaru, před oponou Venuše ve Švehlovce anebo na schodech a před platném kina Přítomnost.
Jako celek je Žižkovská noc nepochybně šílený podnik, se všemi těmi kontrasty v žánrech, přístupech, měřítcích. Jednotlivé stavební bloky ale vlastně bývají dosti stejnorodé: metal, nebo techno, nebo písničkáři. Žádné divoké mísení. Pokud tedy člověk nešel ve čtvrtek do Venuše ve Švehlovce.
„Jako celek je Žižkovská noc nepochybně šílený podnik, se všemi těmi kontrasty v žánrech, přístupech, měřítcích. Jednotlivé stavební bloky nicméně bývají dosti stejnorodé: metal, nebo techno, nebo písničkáři. Žádné divoké mísení.” – z reportáže Mezi Fuchsem a Punctem.
Open-call, výstavy, pouliční festival, Žižkovská noc zkrátka nezná hranici. Na festivalu, který tentokrát proběhne 28.–30. 10., zahrají Alyona Alyona, Duma či Yacøpsæ, představí se i platforma Pinkbus či divadelník Jakub Gottwald s projektem Urfascism.
Přežili jsme lockdown, děláme zase koncerty. Po roce Divnosti pořádají 17. června druhou showcase, večírek svých kapel. Na konci července pokřtí Ima Teva své druhé album. A na podzim se Divnosti stanou kurátory Žižkovské noci.
Městský festival Žižkovská noc zprostředkuje kulturu po celý rok. „Pod hlavičkou ŽN365 chystáme výstavy, historické exkurze (nejen) po Žižkově, ale třeba i festival buskingu, přednášky a další akce se společenským přesahem,” říkají pořadatelé pražského festivalu. „Neznáme hranice“ říká nové motto akce, která již dávno přerostla svou čtvrť a která vždy akcentovala i sociální rozměr svého působení.
Kdyby nepřišla pandemie a následná karanténa, skončil by minulou neděli nad ránem kulatý 10. ročník Žižkovské Noci. Oslava první dekády se měla s novým vizuálem pustit do dalších let s cílem ještě více spojovat umělce, kluby a hlavně obyvatele Žižkova. Místo toho svým posledním dnem festival teprve začal (i když plnohodnotné ŽN 10 1/2 sedočkáme na podzim) a nechtěně možná dostál svému předsevzetí více než zamýšlel.
Svět zasáhla pandemie, v kulturním sektoru vytanuly dlouhodobé problémy. Pro jedny je pořádání koncertů nevýdělečnou, spíše nadšeneckou činností, pro jiné regulérní práce a primární zdroj obživy. Oslovili jsme promotéry pořádající koncerty a festivaly alternativnějšího typu i zcela nezávislé organizátory hudebního života s otázkou „Co pro vás znamená současná situace a jakou máte vidinu budoucnosti kultury v ČR?”.
Proč se Ondřej a Jiří Veselí sdružili zrovna pod názvem Bratři, je jasné, kromě toho si tak pojistili případné personální změny v kapele. Jsou bratry, oba bubeníci a sami sebe popisují jako velké puntičkáře. Zároveň si ale – přinejmenším hudebně – skvěle rozumí a nedělá jim problém v live setu, ač do posledních fragmentů přesně naplánovaném, hravě improvizovat.
