Nouzový stav v Česku nadále trvá a jeho konec je v nedohlednu. Ale co přijde potom? Nikdy nic nekončí a nikdy nic nezačíná (slyšíme prozřetelně recitovat Alberta Romanuttiho na jeho poslední desce Supr). Snad je to trochu s hořkostí v ústech, ale druhý díl naší ankety s promotéry a organizátory koncertů a kulturního života v alternativní hudební sféře se často mísí s optimismem a snahou pokračovat – byť v nejistotě a s plány B, C a D v obou kapsách.
V tuto chvíli už si můžeme být jistí, že aktuální karanténa nejsou dva týdny „uhelných prázdnin” pro školy, kulturu a celou ekonomiku. Je to stav přidušení, který se potáhne skutečně měsíce, pravděpodobně s postupným uvolňováním. Ztráty za úplné zastavení skoro ze dne na den už se dají pomalu počítat, zaplacené zálohy honorářů se nikdy nevrátí, refundace vstupného obnáší poplatky. Mnohé podniky i hudební kluby vyhlašují sbírky, u nájmů se možná dosáhne toho, čemu právní systém říká posečkání, ale i odložené platby jsou stále platby.
Velký otazník se vznáší nad letní sezonou – zatímco kluby jsou nuceny omezit provoz a náklady na úplné minimum a čekat, festivaly, mnohé se zahraničním line-upem, jsou na dlouhém provazovém mostu, který se může kdykoliv utrhnout. Ale nezbývá, než jít stále dál. Ve hře jsou varianty pouze s domácími umělci nebo odklady koncertů – tam však hrozí termínové přesycení a doba, kdy se otevřou hranice, aby se k nám hudebníci ze zahraničí vůbec dostali, visí ve hvězdách. Přinášíme druhou část ankety, v níž se ptáme dramaturgů, promotérů a zástupců české klubové a festivalové scény, co pro ně tato mimořádná situace znamená. (zm)
Tomáš Strnádek (Papírna Plzeň)
Roman Černík z Moving Station v Plzni někde četl definici slova „kultura”. Je to vše, co děláme. A tak se snažíme. Buďme optimisty, píšeme nevšední zápisy do kulturní knihy historie. Kultuře není cizí přizpůsobit se daným okolnostem a být mrštnou volnou liškou nejen v dobách příznivých.
Naše kamenné místo, památkově chráněná budova bývalé továrny na papír v Plzni zeje prázdnotou. Nikoliv naše srdce. Proto jsme společně se subjekty Moving Station, Pilsen Live a Studiem zamlklých mužů spojili síly a snažíme se aktivní cestou přinést pohled jinak, jinam – kam bychom se standardně nedostali. Nechte proudit kulturu do vašich domovů. Projekt Žijem je alespoň nějakou náplastí na naše bolavá místa. Učíme se novým věcem, samozřejmě opravujeme, malujeme, zahradničíme. Ale rozhodně nechceme myslet na to, jaké by to bylo za časů pro nás standardních. Ta ztráta je bezbřehá. Zda-li tu budeme ještě po otevření ze strany vlády, je otázka. Pak ale budeme rádi za veškerou podporu, jakou jsme dostávali nyní a přátele ve všech oborech. Naplňme optimismem tenhle svět. Pesimismu se k nám dostává již dost.
Petra Ludvíková (8PM, Palác Akropolis, členka rady SoundCzechu)
Pro mě jako promotérku a dramaturgyni, která se soustředí na zahraniční koncerty, je současná situace jedna velká nejistota. Pro nejbližší budoucnost je zásadní, jestli a kdy se otevřou hranice, aby mohly proběhnout akce, které jsme přesunuli na podzim. Pokud by omezení měla stejný charakter jako dosud a trvala déle než několik měsíců, mělo by to velký vliv jak na činnost mojí agentury, tak na Palác Akropolis, pro který dělám dramaturgii několika hudebních sérií a lokální koordinátorku klubové platformy Liveurope – ta je zaměřená na podporu koncertování začínajících evropských hudebníků, takže i tady vidím jasný problém.
Myslím, že celá kulturní scéna se bude postupně transformovat do něčeho nového, změní se grantová politika, některé kulturní subjekty skončí úplně, a naopak by mohla posílit domácí scéna. Zahraniční akce ovlivní ekonomická situace a to, že řada společností bude krachovat. Bude méně leteckých společností atd., změní se ceny a tím pádem i honoráře a výše vstupného. Myslím, že z Covid-19 se bude kulturní scéna uzdravovat dlouho, ale můžeme to vnímat i trochu pozitivně – jako impuls k tomu začít dělat věci jinak.
Místo původního plánu udělat si v dubnu dovolenou a cestovat, mám pauzu, která se jako příjemné a bezstarostné volno vůbec netváří. Těšila jsem se, že si přečtu Amundsenovy deníky a několik dalších knih. Zatím jsem se ale ke čtení nedostala, ve volnu jsem šila roušky jako všichni v Česku… ale i to byla pro mě určitá forma relaxace. Nyní s Akropolí chystáme livestream maraton na podporu českých kapel, kterých se také zásadně dotkl nouzový režim.
Běla Čurlinová (Top RootTop)
Vzhledem k relativně krátké historii a komunitnímu rázu našeho festivalu v Karlových Varech nedisponujeme dostatečnými finančními ani lidskými zdroji k zajištění realizace projektu v době současné nejistoty. Rozhodli jsme se proto celý letošní ročník festivalu zrušit a programovou část tak, jak byla připravena pro letošní ročník, přesunout na červenec příštího roku. Tímto bychom i chtěli vyjádřit poděkování za vstřícné jednání agentur a interpretů, kteří nám vyšli vstříc plni pochopení.
(...) Rozhodně ale nezoufáme, naopak se snažíme využít tuto neplánovanou roční pauzu na maximum. Aktuálně například připravujeme ke spuštění webové stránky a věnujeme úsilí posílení marketingové části. (...)
O budoucnost kultury u nás nemám strach, naopak. Aktuální nelehká situace ukazuje odhodlání, kreativitu a zápal kulturního sektoru všeobecně navzdory nejistotám a omezením. Zároveň si myslím, že se po skončení nouzového stavu vrátíme do jiného světa, než jak jsme ho znali před dobou pandemie, a bude potřeba se adaptovat. Což by pro kreativní průmysl neměla být novinka.
Roman Odjinud (Punctum)
Věnujeme se záležitostem, na které nebyl kvůli každodennímu chodu čas – prohrabání se obsáhlým archivem koncertních záznamů, konečně pořádně uklidit, a hlavně si ujasnit, co je důležité a čemu se chceme věnovat i nadále. Punctum funguje jako nezávislý dobrovolnický kolektiv a nikdo z nás na něm naštěstí není finančně zcela závislý, cenou za onu nezávislost je ovšem to, že nemáme finanční zdroje, z kterých bychom mohli platit nájem a další náklady. Za roky práce jsme si ale vybudovali síť lidí, kteří nám teď velmi pomáhají. Podstatné na současné situaci je uvědomění si, nakolik je v kultuře důležitý sociální až „kmenový” aspekt a mezilidský kontakt, vzájemná inspirace.
Na internetu je obrovské množství obsahu a takřka se nelze vyhnout streamům, jejichž jedinou předností je pocit, že se „to“ děje zrovna teď. Koncertní zážitek ovšem spočívá i ve zmíněné vzájemnosti, a to se těžko nahrazuje videem. Doufám, že to celé bude mít i pozitivní dopad na kulturní scénu a více si uvědomíme, jak podstatnou roli v našich životech živá kultura plní a že bychom pro ni měli vytvářet příznivé podmínky.
Dušan Svíba (Colour Meeting, člen rady SoundCzechu)
Současná situace pro nás znamená totální znejistění naší celoroční činnosti, v této chvíli není jasné, jestli Colour Meeting vůbec proběhne. Samozřejmě, přemýšlíme o náhradních řešeních. Zatím nevíme, co bude dál obecně, přesun do online prostoru letním festivalům nedává smysl. Vzdát se takové formy sociálního života by znamenalo vzdát se základní lidské svobody se potkávat a komunikovat. Pro mou bookingovou agenturu Earth Music aktuální stav znamená zrušené koncerty, práce vniveč, žádný příjem. Skutečně vážné to pro nás bude, pokud tento stav zasáhne i letní festivaly. (…)Tím spíš, že se jedná o zahraniční umělce a k nouzovému stavu se přidává otázka otevření hranic. To všechno otevírá spoustu otázek, včetně těch existenčních. Například jestli má smysl pokračovat nebo se soustředit na jiné příležitosti, které se teď objeví, především v online prostoru. Živé koncerty ale doufejme nezaniknou, ty stream nikdy nahradit nemůže. Ale kdoví, třeba je to jen náš oldschool pohled.
Jana Černá, Dana Makovská, Monika Šikulová (Alternativa, Festival pro židovskou čtvrť Boskovice)
Unijazz má několik aktivit a vlastně skoro všechny to nějak postihlo. Kaštan a Čítárna až na nějaké menší on-line aktivity přerušily provoz, festival Boskovice, který se koná začátkem července, připravuje jak standardní podobu, tak nouzové varianty. Kulturní magazín UNI samozřejmě vychází dál, ale není co inzerovat a kde prodávat.
Pevně věříme, že v listopadu, kdy se koná převážně mezinárodní festival Alternativa, už bude všechno jako dřív. V tuto chvíli se hlavně snažíme nenechat rozhodit a pokračovat dál. Pro nás v „kanceláři“ spolku je práce spíš víc, protože k obvyklé práci, a té rozhodně neubylo (uzávěrky žádostí o granty, jejich vyúčtování, statistiky, DPH, daňového přiznání a další administrativa) přibyly různé dotazníky, žádosti o informace od spolupracujících institucí, interní jednání o tom, jak s nastalou situací naložit apod. V jednotlivých týmech je to ještě složitější, protože stojí na řadě externích pracovníků. Většině z nich se samozřejmě ze dne na den změnil život, v těch horších případech přišli o hlavní zdroj obživy, mají zkrátka i dost jiných starostí.
Na nastalou situaci každý reagujeme jinak. Někoho ten šok a nejistota rozloží, někoho naopak motivuje a inspiruje. Snažíme se být na té druhé straně. Těžko se dá domyslet, jaké důsledky to pro nás všechny bude mít. Je ovšem víc než pravděpodobné, že přijde krize, tedy že se nebudeme mít tak dobře, jako doteď, což bude nahrávat extrémistům, populistům atp. Takže „kultura“ bude mít plné ruce práce, aby jim to co nejvíc zkomplikovala a přispěla k tomu, že se nenecháme zblbnout a dobře si pohlídáme, aby se do života vrátily všechny demokratické prvky.
Josef Sedloň (Spectaculare, člen rady SoundCzech)
Samozřejmě finanční ztráty nejsou to jediné, v současnosti pracujeme na přebookování interpretů a výběru také nových jmen na příští rok. Vše se ale bude odvíjet od toho, jak se bude celá situace vyvíjet a do jaké míry bude třeba omezen počet lidí a kapacita koncertů i po zrušení těchto omezení.
Konkrétně v případě festivalu Spectaculare jsme do jisté míry také závislí na podpoře státu, neboť se zaměřujeme na nemaistreamové styly a nové talenty a neznámé interprety. Další otázkou tím pádem bude, jak ovlivní pandemie finanční fungování podpory těchto kulturních akcí ze strany států v dalším roce.
Pevně věřím, že kultura zůstane i poté důležitou a podporovanou oblastí, neboť jednoznačně vytváří kvalitu života a rozvíjí a obohacuje každého jedince a je duševní potravou, bez které se člověk nerozvíjí. Samozřejmě tato situace podstatně více zasahuje klasické kulturní podniky jako kluby a divadla, které musí platit nájem a zaměstnance. V našem případě se jedná o podstatně menší problém.
Zdeněk Konečný (MENU)
Mnohé problémy, nad kterými se nyní diskutuje, jsou v regionech běžnou situací, mám na mysli především likvidační důsledky stop-stavu mimo jiné právě pro hudební kluby. Dlouhodobou absenci takového prostoru v Hradci Králové suplujeme od počátku site-specific produkcemi na různých místech, což nám pomohlo získat produkční i technickou samostatnost. Je to sice v mnoha ohledech omezující a nelze to uplatnit vždy a na všechny umělce, ale budiž to inspirace pro další pořadatele, pokud se skutečně klasické klubové možnosti brzy radikálně promění. Všechno, čím disponujeme (technika, dovednosti, zkušenosti atd.), rádi poskytneme i jiným v této nelehké situaci.
To, že budou hranice zavřené asi delší dobu, než se předpokládalo, je nemilé. Absence letních festivalů a velkých akcí může paradoxně pomoci české scéně. Třeba právě té lokální. Talenty tady stále jsou a prostor pro ně, ale i pro případné bezprizorní hvězdy, lze najít i na jiných, než zavedených adresách a ve velkých městech.
O společenském významu kultury se neustále planě argumentuje. Nadužívání slova nezávislá v této souvislosti však poněkud pokřivilo skutečný význam toho slovního spojení. Pořádání větších akcí nekomerčního charakteru se bez podpory z veřejných zdrojů zpravidla neobejde (výjimky jsou). Většina pořadatelů v Hradci Králové realizuje svoje akce, festivaly a provozy, mimo jiné, i díky příspěvku z magistrátu. Pro mnohé z nich to jsou klíčové peníze, o které v nedávné minulosti svedli neúspěšně boj v souvislosti s jejich krácením. Spoléhat na pomoc (finanční) města, kraje, státu je v zásadě omezující. Myslím, že tudy cesta nevede.
Petra Hradilová (Czech Music Crossroads, Festival v Ulicích)
Mám pocit, že jsme se tak trochu ocitli v hollywoodském katastrofickém filmu, rozhlížíme se a snažíme se najít režiséra, který zakřičí „KONEC!“
Zastavili jsme se. Stejně jako dělníci v zavřených továrnách, číšníci, kadeřnice či maséři, umělci, producenti, zvukaři, osvětlovači a mnoho dalších. Naplánované akce se ruší a my se potkáváme téměř výlučně jen ve virtuální realitě. Snažíme se zorientovat, hledáme nové formy kultury, předěláváme rozpočty. (…) Samotný průběh festivalu neovlivňuje jen situace u nás, ale dění v mezinárodním měřítku. Ohrožena je především možnost cestování, která je pro mezinárodní showcasový festival nezbytná.
Nikdo neumí predikovat, co bude příští týden, ale ani co bude v létě. Těším se, až se poprvé setkáme na nějakém koncertu a jak všechno bude mít jinou váhu. Bude to tak trochu jako „poprvé“, poprvé po zastavení. Nic už nebude stejné, ani kultura… vše bude nové, a to je velká výzva! Držme si palce, ať je to výzva pozitivní a vzbudí v nás schopnost potkávat nové, předtím možná neviditelné múzy.
Lenka Senová (Roxy)
Ani my nejsme výjimkou, jak pro klub Roxy, tak pro divadlo a galerii NoD mají mimořádná opatření v rámci pandemie dopad velmi zásadní. (…) Ocitáme se ve fázi záchrany a udržení týmu pro budoucnost, což je prioritou vedení klubu. Ovšem jaké záchranné prostředky jsou nebo budou k dispozici, co přesně je každý z nás donucen okolnostmi ochoten podstoupit, jak dlouhá bude cesta k oživení bývalého stavu a jestli vůbec je něco takového reálné, to je v tento okamžik velká neznámá. Obzvlášť když přístup státu k podpoře kulturního sektoru, především v oblasti hudební, je mírně řečeno vlažný.
Potýkáme se se stejnými problémy jako ostatní hudební kluby. Přestože se upínáme se v tomto mezičase k nejasnému horizontu, pracujeme stále na programu a snažíme se udržet klub připravený a v kondici pravidelnou údržbou.
Ten vzrušující život, který je spojen s chodem klubu, ve kterém se střídají zahraniční kapely s DJs zvučných jmen nám nepochybně chybí. Chybí nám každodenní adrenalin, očekávání, jestli nám konečně přistane v mailu potvrzení interpreta, po kterém toužíme. Schází nám osobní kontakt s lidmi, kteří nás obohacují a jsou pro nás inspirací. Ale zároveň si můžeme trochu vydechnout. Nejsem sama, kdo cítí, že stupňující se dynamika a dravost posledních let nepřináší jen pozitiva, a to nejen pro kulturu, ale i pro náš osobní život. I když je pro všechny tato situace zcela bezprecedentní, vidím určité historické podobnosti, kterým budeme muset čelit.
Přes všechny překážky jsem zatím optimistická, lidi se v krizových situacích dokáží semknout, být solidární a kreativní a překonat zdánlivě nepřekonatelné.
*Výběr respondentů proběhl na základě rešerše, osobních a profesních kontaktů. Z oslovených nevyužili možnost se vyjádřit zástupci Ankali, Jazzinec, Jazz Tibet Club, MeetFactory, Mladí ladí jazz, Ostravské centrum nové hudby či Dock. Určité příspěvky nebyly vybrány k vydání. Vybrané pasáže jsou zvýrazněny AlterEchem. Proexportní kancelář SoundCzech spadající pod Institut umění – Divadelní ústav podpořila vydání tohoto článku.
