Všichni si pomalu zvykají na stále delší nouzový stav i na to, že konečně přišlo jaro. V současné době obrácené vzhůru nohama je střídající se roční období alespoň nějaká jistota – jakkoli vratká. Na některé je vyvíjen obrovský tlak na výkonnost v práci, jiní naopak mohou být zahlceni nutností se vyklidnit a dělat úplně všechno, na co jindy nemají čas.
„Myslím si, že je naprosto v pořádku být smutný a trochu prokrastinovat,” říká ve svém příspěvku zpěvačka Luciana. Karanténa a nouzový stav jsou navíc pro všechny úplně novým fenoménem, jehož pozorování může být přinejmenším zajímavé a možná dokonce i trochu vzrušující. Kdo řeší existenciální problémy s tím spojené, asi si teď klepe na čelo, přesto snad může být současná situace alespoň zkouškou naší schopnosti přežít i naší trpělivosti.
V druhém díle ankety se nám podařilo zachytit větší škálu rozdílných pohledů a přístupů, ze kterých vyplývá, že ne všichni vyjdou z karantény jako zenoví mistři a že každý si hledá vlastní cestu, jak využít nebo bojovat s časem, který možná tak docela nechtěl. (bj)
Václav Havelka (Please the Trees, Golden Spine)
Snažím se být v klidu. Stres a strach je špatný pán. Je vidět, jak je celá civilizace křehká a svět propojený. Všechno souvisí se vším. Myslím, že nám situace umožňuje nahlédnout lidskou krátkozrakost a důsledky bezohledného chování lidstva jako celku. Myslím, že to bylo naprosto nevyhnutelné. Samozřejmě, že už jsem, a ještě budu x měsíců bez práce, a tedy bez příjmů, ale nemyslím si, že všechno je jen o hudbě a festivalech. Jsou mnohem důležitější věci, které jako civilizace musíme řešit a první změnu musíme vykonat sami v sobě. Myslím, že velkou většinou aktivit utíkáme před sebou samými.
I když mám to štěstí dělat v životě to, co mám rád, dotýká se mě to taky a stále na změně těchto zažitých principů, které mi neprospívaly, pracuju. Musím říct, že jsem měl posledních několik měsíců dobrou příležitost se na současnou situaci připravit. Prodělal jsem celkem pět celkových narkóz a musel si odležet šest týdnů v posteli po operaci plotýnky, aniž bych se mohl posadit. V ten moment se pro mě prakticky všechno zastavilo. Sotva jsem si došel na záchod a musela se o mě starat partnerka. S odstupem si uvědomuji, že to pro mě byly jedny z nejdůležitějších momentů v životě a přijal jsem je jako dar a možnost vykročit dál. Byly to pro mě jakési pomyslné dveře do nové perspektivy.
Stejně tak je to, myslím, i pro společnost se zmiňovanou současnou situací kolem koronaviru, která přišla v moment, kdy jsem plánoval návrat do práce. Nezbývá, než v našem příběhu hledat hlubší smysl a celé to obejmout. My jsme využili situace k vystěhování z Prahy, zatím přechodně do Orlických hor, což se ukazuje jako nejlepší krok, který jsme mohli udělat. Do města se už nevrátíme. Jedinou slabinou je nedostatek práce, tedy peněz, a to, že musíme do léta najít nové bydlení. Věřím ale, že se vše podaří vyřešit.
Co se týče vidiny budoucnosti kultury, nejsem skeptický. Kultura je to, co lidi drží nad vodou i v takto těžkých momentech. Je to potrava duše. Dnes si člověk může během pár kliků najít cokoli má rád a může se vzdělávat podle libosti. Věřím, že živá kultura bude vzkvétat hned, jak to bude možné. Vnímám obecně velkou solidaritu a kreativitu. Záleží opět jen na nás.
Markéta Lisá (Kutya, Midi Lidi)
Venku zpívají ptáci, doma kape kohoutek, poslouchám Pavla Klusáka, jak povídá o outsiderech a vařím.
Pod stolem se válí nepřečtené knihy, jako vždycky, a já sedím u facebooku, trochu čekám. Občas se odhodlám, jasně, a dodělám něco, co se někde taky jen tak válí a čeká. Pak si poslechnu kohoutek, mám trochu výčitky, tak pod něj dám skleničku a až přeteče, zaleju s ní někde kytku
Ze zpráv jde zmatek a strach, informace volají po činech a soucitu, zkouším to tedy, způsoby jsou různé. Občas přijde smutek z toho všeho, v jistotě vzdálených vazeb, za přítomných emocí, poslouchám co poslouchají kamarádi. Je to různé, jako i úkoly jsou různé. Úkol je: doposlouchat The Drift od Underworld, jsem u písně The Star – šťastně již několik měsíců. Johnny Depp is the star. Kate Tempest mi zpívá o lidech, tak krásně, až srdce usedá a Oldřich Janota zase zpívá o tom srdci. A já tu s tim srdcem sedim, poslouchám kohoutek, všechny zdravim a filmy Bohdana Karáska se bavim.
Antonín Mika (sinks)
Doba je divná, ale nemá cenu nechat se kreativně utlumit zrušenýma koncertama. Čas se snažíme vyplnit tvořivě. S nichi mlebomem si předěláváme EPčko JUNE do elektronické formy, je to zábava a člověk si zkusí něco jinýho. Myslíme, že to bude fajn. Dál se snažíme pracovat na nových věcech; naštěstí sdílení nápadů po internetu je jednoduchý, a tak věříme, že se na podzim vydáme dobrý album.
Když zrovna netrávíme čas ničím z výše zmíněnýho, hrajem ping pong. Je to sranda, člověk si může dát pivko u okna v parku Lužánky a strávit společnej čas smátím se, jak to nikdo z nás vlastně vůbec neumí, u toho probrat, co se komu líbí a jak by k tomu přistupoval, a to v naší hudbě, ale taky z hlediska řečí Borise Johnsona o tom, že ping pong vymysleli Briti. Je fajn spolu trávit čas i jiným způsobem.
Vi Huyen Tran (viah)
Už v prvních dnech karantény jsme vytvořily online sdílenou složku pod názvem „Emergency pack: viah”. Tahle naše schopnost instantní adaptace je nám všem dost blízká, nemáme problém improvizovat, naopak se nám všem ulevilo, že jsme na chvíli mohly vypadnout z toho přehřívajícího se, už moc dlouho fungujícího mixéru. Posledních pár měsíců už jsme mlely z posledního. Viah si začíná díky karanténě všechno dělat hezky po svém: přebíráme do vlastních rukou jak nástroje, tak hudební produkci nebo třeba střih videí. Konečně máme energii řádit. Já se do toho věnuju ilustraci, u čehož nejraději poslouchám moudrosti Petra Máry nebo si neustále dokola pouštím nedávnou studio session Christiana Löfflera, miluju Karanténa Sessions Radia Wave (hlavně tu Aid Kida) a livestreamy z Divadla Ponec.
Michal Janík (Ghost of You, 1flfsoap; manažer HRTL, Zrní)
Spousta lidí z oblasti kultury přišla o zdroj příjmu, jsem jeden z nich. Nehroutím se, ale prvních pár dní byl celkem šok. Musíme se nějak přizpůsobit. Změnila se pro nás kompletní strategie na následující půlrok. U kapel, které zastupuji a živí se hudbou, se aktuálně čerpá z finančních zásob (pokud nějaké jsou). Snažíme se minimalizovat náklady a postupně ladím krizové řízení, kdy bohužel stále nemáme informaci o znovuspuštění veřejných akcí. To by myslím dost pomohlo hlavně festivalové sezóně.
Těsně před karanténou jsme vydali dvě desky. S kapelou Zrní a s producentem HRTL. Dost špatné načasování, zrušení kompletního turné, kdy se měly nainvestované finance začít vracet zpět. Nejvíc mě tíží, že se deskám nedostává tolik pozornosti, kterou by si zasloužily. Půl roku makáš na desce a pak ji nikam nepřivezeš. Profesionální kapely musí hledat příjem jinde. Se Zrní jsme udělali ve spolupráci s Mall.tv live stream a vybrali cca 180 tisíc od fanoušků. Je to jedna z cest, jak z toho vybruslit, ale 100% náhrada to není. Vytvoření atmošky skrze obrazovky je diametrálně odlišné. Jednoduše chybí kontakt s publikem.
Mám spoustu práce s přebookováním termínů. Začal jsem posunem o měsíc, následně o dva a teď z jarních tour nezůstalo vůbec nic. Mám víc volného času na hudbu a hodně nahrávám. Byl jsem několik let v dost velkém zápřahu a teď si užívám dlouhé neplacené volno. Zatím těžko říct, jaký to bude mít dopad na kulturu, ale očekávám, že drastický. Nemám přehled, kolik klubů situaci neustojí. Podzim budou potřebovat hrát všichni, na malé kapely se moc nedostane. Největší strach mám, že lidi nebudou mít na kulturu dostatek peněz, ceny vstupenek půjdou dolů a místo dohnání zastaveného období budeme v krizovém řízení i na podzim. Pak to bude řetězová reakce. Zkušenější kolegové řeknou, že kulturu si v nouzi odepřeš jako první. Krizi z roku 2008 jsem nezažil v kultuře, ale v rodinném podnikání a bylo to „kdo s koho”.
Vladivojna La Chia
Pro mě je celá karanténa a situace kolem covidu nesmírně zajímavá. Baví mě sledovat, co se děje u nás i ve světě. Já tu nemoc nevnímám jako globální katastrofu, byť ekonomické dopady budou silné. Já myslím, že je úžasné uvědomit si tu křehkost a nejistotu systému. Největší jistotou v životě je právě nejistota, a proto je fajn nastavit se na jakýsi lehký program. Lehnout si na vodu. Prošla jsem si různými fázemi od fascinace přes lehkou apatii až zase zpátky ke svému přirozenému nastavení, kterým je tvorba, práce okolo ní a výlety do přírody. Začala jsem zase trošku malovat, dělat grafické koláže a spoustu blbin, na které jsem neměla čas.
Hodně hraju na kytaru jen tak pro radost, píšu a skládám další hudbu. Nejvíce mě ale zaměstnává vydání nového alba Hrdinům naší doby, které vyjde 29. 4. a uzavírám s ním svou pouť světem ruské básnířky a novinářky Anny Barkovové. Strašně se těším na hraní, ale celou tuto situaci skutečně vnímám jako takové další dobrodružství, které není první ani poslední.
Ondřej Veselý (Bratři)
Vždycky jsem ve studiu trávil většinu času, ale teď je to trochu jiné. Začal jsme tedy dodělávat věci, které se skládaly na podzim. Spoustu tracků zůstalo nedodělaných a nyní jsem si dal za úkol je dokončit.
Vytvořil jsem si rozvrh, kdy se každý den zaměřuji na něco jiného. Například: pondělí – čas na cvičení na bicí; úterý – řešíme s bráchou live set a zkoušíme; středa – prostor pro improvizaci ve studiu a jamování; čtvrtek – práce na jednotlivých tracích (mix). Začal jsem se také zajímat o livestream, protože jsou všechny naše koncerty zrušené. Hodně času mi zabralo se s tím seznámit a bylo potřeba sesbírat rychle hodně informací o tom, jak se prezentovat v co nejlepší zvukové a obrazové kvalitě. Beru to také jako určitou výzvu jak zůstat připravený hrát koncerty a udržet se ve formě.
Mikuláš Hamerla (Laokoon)
Žijeme relativně stejně jako před karanténou, sosáme nová alba, seriály a začínáme se protahovat na druhé album. K tomu naštěstí oba ještě stále pracujeme, freestylujem nesmyslné poklady do telefonu a často hrajem, protože spolu bydlíme a protože sousedi nás milují… Před pár dny jsme zažili i solidní mimezi koncertu. Odehráli jsme poloimprovizovaný set skrz stream v Silent Sound skladu, s echt lidmi za technikou. Chyběly tomu sice krky a hemžící se končetiny, ale výchozí produkt nás nadchl. Asi hlavní epická věc, která se nám stala, bylo vydání našeho debutového eponymního alba a v ten samý den nečekané oznámení, že jsme ve finále 1Band2Play... fajn den.
Situace venku je extrémně zajímavá a otravná zároveň. Nebudeme nikomu dávat rady, ani instrukce, máme asi stejně informací jako všichni. Věříme, že kultura brzo najde svou lazarovu jámu a všichni se co nejdříve podíváme na pódia, která nám byla touhle situací odebrána. Naše album, se kterým jsme strávili mnoho hutného času a doslova vyhnali procesor na 100% jeho kapacity, dorazí na Spotify 10. května, zatím je k poslechu pouze na Bandcampu.
Bára Zmeková
Nám do karantény vlezlo neodkladné stěhování. Vzniklý prostor pro tvoření, o kterém sní každý umělec, se tak trošku omezil na hledání nového bydlení, kde by v tomto čase chtěli trosečníky z kultury s piánem a psem. Než mi došlo, že karanténu strávím stěhovacím managementem, snažila jsem se o několik věcí. Vedle skládaní nových písniček a chytání inspirace jsem chtěla poctivě začít cvičit každý den Pět Tibeťanů a alespoň základní jógu, kterou jsem za léta porůznu pochytila. Nemám problém sedět pět hodin u piána. Ale vzpomenout si na to, že je třeba to kompenzovat pohybem, je už těžší. A tak bych asi doporučila, sobě i všem, abychom zkusili toho „času navíc” využít především k tomu, dělat věci jinak. Podívat se na to, o čem už roky mluvíme a neděláme to, protože „není čas”, a zjistit, kde je ten pravý důvod.
Luciana Tomášová (Luciana)
Než to vše začalo, byla jsem v Krkonoších a koukali jsme na Twelve Monkeys – haha. Nebrala jsem to vážně. Opatření za opatřením, v horách se nic neměnilo. Řekli jsme si, počkáme tu, než to vše skončí, s vidinou, že za týden je všemu konec. Poté odjezd k mamince. Byly to intenzivní 2 týdny. Pracuji za barem. Koncerty a divadlo jsou koníčky. Hodně činností pro mě bylo velkou samozřejmostí, a přesto tomu tak není.
Soucítím se všemi umělci, kterým ze dne na den skončila možnost příjmů z hudebních akcích a představení. Live stream je super řešení, abychom věděli, že kultura žije. Myslím si, že je naprosto v pořádku být smutný a lehce prokrastinovat. Občas se snažím takto: budík na 8. ranní, jóga, běh, Tiger King, podcasty (terapie), začala jsem pít turka, brnkám na kytaru, 2. třída s bráchou – trénink trpělivosti. Naučila jsem se vařit! Zpívám si, koukám z okna, pláču, směju se, rozečetla jsem asi 8 knížek, učím se francouzsky (díky hudbě), začal mě bavit poker, vyhrávám v Dostizích.
Poslední měsíce jsem nebyla schopná nic složit, ale karanténa je i múza. Hlavně se ale do ničeho netlačit a zachovat duševní pohodu. Dokončila jsem album se svým kytaristou (Duo projekt)! Začala jsem pracovat v lese, tahám klacky, sázím stromky a je mi krásně. Cítím se jako na táboře nebo ve filmu. Až na pořádnou jarní L Á S K U mi nic nechybí. Pár lidí, ale díky bohu za naši dobu a FaceTime? Jediné, co vím, až to vše skončí, že mám na půl roku odpočinek vybraný. Začnu pít prosecco s jahodama. A těším se, až se všichni potkáme na koncertě. Přeji jen a jen zdraví, pac a pusu.
