Online přenosy, které pandemická krize nepochybně dostala více do popředí nejen jako náhradu živé akce, ale i možnou alternativu do budoucna, mají pár výhod. Jsou jistě ekologičtější, což vám třeba organizátoři ESNS připomenou hned po přihlášení a registraci, kdy obdržíte virtuální visačku.
My jsme celé čtyři večery poctivě sledovali krátké prezentace kapel a umělců, kterými byl ve většině případů záznam jejich live setu nebo stream koncertu přímo v Nizozemí. Z celkového počtu 188 účinkujících z celé Evropy a showcaseu pro festival domácích, tedy holandských interpretů jsme vybrali po třech, co nás zaujali nejvíce. K tomu si můžete ještě poslechnout playlist, jenž za redakci představuje to nejlepší z letošního ESNS. Za Česko se účastnili Bratři a Tea Sofia, Slovensko mělo jedno želízko v podobě Luvver. Snad nové objevy zpestří pošmourné lednové dny.
Queen’s PleasurePrvní dojem byl zhruba: „takhle nějak by mohl znít Pete Doherty, kdyby byl větší pankáč.“ Ať už jsou to v případě nizozemských Queen’s Pleasure inspirace nebo jen zábavné odkazy na britské punks a jiné ikony ostrovní scény se všemi těmi pózami, obleky nebo anglickým přízvukem s holandskou příměsí, je to zatraceně hlasitá a výborná živá kapela. Sehranost, živelnost, sebevědomí bez přemrštěných póz a trocha pódiového divadla, aby se strhl vír šílenství a bláznivých tanečků. (zm)
Deaf RadioŘecké Deaf Radio posunul do top trojky právě jejich live set, který ve mně rezonoval i přes obývákovou redukci. Silná souhra bicích a rozmáchlých kytarových riffů, všudypřítomná temnota a zcela přiznané popové vlivy v chytlavých refrénech jsou atributy, které možná trochu zavání devadesátkovým receptem na rockový hit. Zvukově však zní Deaf Radio naprosto jako v 21. století a bez patosu smutných hochů s kytarami. Sestavou jde vlastně o klasickou rockovou kapelu, která má ale v sobě „ten magic“ (ahoj Market!), díky čemuž může být jejich živý koncert naprosto strhujícím zážitkem. (zavírám oči a celé si to představuju) (zm)
Flexfab & Ziller BasŠvýcarský elektronický producent a beatmaker Flexfab vyrazil do Afriky na uměleckou rezidenci, aby zde spolupracoval s keňskými umělci. Při té příležitosti potkal v malém městečku Kilifi rappera Ziller Base, který ho uhranul natolik, že vytvořili duo. Nahráli spolu několik tracků, čtyřskladbové EP Mugogo! Part I, natočili tři videoklipy a také dokument. Dvacetiminutový snímek přibližuje vznik alba, život v keňské vesnici, kde Ziller Bas vyrůstal, a místní hudební scénu. Na pozadí nakažlivých hybridních basů, oblečen ve stříbrném celofánu, tančí a rapuje o věcech jemu blízkých a lokálních kmenech s důrazem na rozmanitost jazyků, které ovládá. Dialekt, jenž je mu vlastní, si vymyslel sám kombinací angličtiny, svahilštiny a rodného jazyka Kigiriama. Za mě největší objev ESNS, ani to nemuselo být naživo. (zm)
Tebi RexTebi Rex je mladá dvojice z univerzitního města Maynooth v Irsku. Jakkoliv může žánr, kterým je označily třeba noviny Irish Times – alternative-indie-hip-hop-pop – znít ironicky, vypovídá nejen o všestranném stylovém rozpětí kapely, ale i o kontrastu mezi alternativou a popem, které se do sebe v jejich tvorbě navzájem vpíjí. (bj)
Altin GünHolandská skupina s částečně tureckými kořeny prozkoumává rockové vlivy Malé Asie a tureckého folku. Kromě účasti na ESNS se jim daří od samých začátků. S albem Gece (2019) byli v roce 2020 nominováni na cenu Grammy a zahráli si pro KEXP nebo platformu Arte. Pozvání od ikonických hudebních značek současnosti přijímají s notnou dávkou nonšalance a typicky uhrančivými pohledy Erdinçe Ecevita Yıldıze (zpěv, keyboard, bağlama) a Merve Daşdemir (zpěv, keyboard). (bj)
Valentino BoškovićChorvatský projekt Valentino Bošković má blízko k vypravěčství našich Bert and Friends. Branko Dragičević a Josip Radić, kteří se pod jménem skrývají, tvoří svoji hudbu v podstatě z dlouhé chvíle během čekání na přílet kosmonauta Valentina Boškoviće. Ten opustil zemi už v roce 1646 a po jeho návratu na sv. Valentýna 2046 zahraje s celou kapelou svůj první koncert na hoře Vidova Gora ležící na ostrově Brač. (bj)
Katy J PearsonKaty J Pearson ze západní Anglie má jasno – je vůdkyní nové country scény. Return, které svým pojmenováním odráží pocit znovunalezení, možná není moderní jako spíš nadčasové a do morku pozitivní. Pearson dříve koncertovala třeba s Cass McCombsem, debut jí produkoval Ali Chant (jinak stojící za zvukem Aldous Harding či Perfume Genius). „Tohle jsou ty nejupřímnější skladby, které jsem kdy napsala, skladby které vzešly ze mě spíš než z nějakého sdílení pokoje s týpkem, který by mě pobízel, abych vyprávěla traumatizující příběh svého života,” dodává. (lg)
Las KarambaVášeň je nejvyšší silou vůle, která nikdy nezklame, tvrdí. V chaosu barcelonských ulic zní Las Karamba: průsečík sedmi příběhů, hudebních vlivů jihoevropských a středoamerických kultur, příběhů migrace. Přemýšlí o sobě jako o hlasu všech žen v průběhu historie hudby, které zůstaly upozaděné, ve stínu a potichu bojovaly a dnes toho mají tolik co říct. Debut Camino Así vyjde v březnu. Každá jedna ze sedmi na něj přispívá špetkou své kultury a přispívá tak ke společnému celku. (lg)
PerijaK sledování ESNS 2021 jsem přistoupil metodou užitou u dřívějších showcaseových koncertů – nefunguje-li to, záhy odcházím na další z x-probíhajících. U většiny jsem se soustředil na to, jak zní „živě” – pokud mě i takto baví, zůstávám alespoň na pár skladeb. U mnohých mě odradil formát prezentace – hodnotil jsem, jako by se koncerty mohly odehrát, a pár pokusů formát „živého” vystoupení bojkotovat jsem netečně proklikal. Perija mi uhranuli, přestože mě to „nebaví” sledovat, i když bychom je spíš než zabookované v klubu mohli vidět vystupovat na ulici, což je vzdálené záměru takových festivalů. Zde mě to překvapilo, strhlo „jen” online, a tím pro mě letos účast na ESNS účel splnila. (lg)
