Fest-namte se: Colours of Ostrava 2014 (II.)

Darkside, foto Jesse Lirola Darksidefoto: Jesse Lirola

Colours of Ostrava 2014: Fest-namte se (1. díl) | Fest-namte se (2. díl) | Fest-view

Sáhodlouhého úvodu není potřeba. Opakovalo by se již v prvním díle řečené. Colours of Ostrava startují tento čtvrtek, potřetí mezi rezavými trubkami, dávno vysloužilými vysokými pecemi, v podmanivé dominantně moravskoslezské metropole, industriálně krásném a krásně ošklivém areálu Dolních Vítkovic. Fest-namte se s další várkou jmen z line-upu, jmen, která sice stojí ve stínu headlinerů The National, Roberta Planta, MGMT či ZAZ, ale o vaši posluchačskou přítomnost by neměla být ochuzena. V minulém díle jsme vám nabídli skotský jazz a islandské barevné variace, protentokrát vám předložíme ambientní vesmírnou psychedelii, intimní dubstepové písničkářství, tajuplný velšký folk a nadějnou tuzemskou krev.

Colours of Ostrava, Ostrava – Dolní Vítkovice, 17.–20. 7. 14


Darkside (www)

Překvapení letošních Colours. Skrytý song na samém konci alba, nečekané video po závěrečných titulcích, radostně nalezená šestá miňonka v balení, kde mělo být jen pět kousků. Darkside přibyli na popud Zlaty Holušové dávno po dvanácté, v době, kdy již byl program uzavřen, ale newyorská dvojice za překopání rozpisu stojí. Projekt Nicolase Jaara a Dava Harringtona totiž loni vydal výtečnou desku Psychic, nadpřirozený instrumentální opus, hudebně, motivicky i tematicky nekonečné vrstvení, během kterého si ucho při každém poslechu vytáhne do popředí něco jiného. Létání sónickým psychedelickým vesmírnem, které pevně daný základ v podobě rozmázlých pinkfloydovských tónů řetězí a nadnáší tu do ambientní elektronické neurčitosti, tu do roztepaně pulzující jazzové a funky vyhrávky. Hypnotické tanečky, které učarují.


Jamie Woon (www)

Začalo to u a capella verze odvěké spirituální písně Wayfaring Stranger, která učarovala i Burialovi, pokračovalo čtvrtým místem v anketě BBC's Sound of 2011 a vyústilo v debutové album Mirrorwriting – komorní laptop folk, dubstepové zrcadlení. Po malajském otci zdědil Jamie Woon rysy ve tváři, po skotské matce mu v žilách koluje sychravost a hudební zalíbení. Woonova tvorba je ryze intimní, dubstep s náznaky R&B či soulu nikam nežene, nýbrž se přemítavě a plaše šine v posmutnělém downtempu a dává si pozor, aby svou niternou privátnost neroztrhal žádnými hlasitými excesy. Plyne v tichém našlapování, tak, abyste o Woonově přítomnosti moc dobře věděli, ale zároveň nenarušovala tu vaši, která se při poslechu Mirrorwriting násobí. Křehké vlnění těla pro erudované samotářské intelektuály.


9Bach (www)

Velšané, jakkoli pod „nadvládou“ Velké Británie, jsou národem hrdým a mají mnohé národní prvky, na něž nedají nikdy dopustit. Je to například pórek. Národní zelenina. A pak taky velština, národní jazyk s magickou výslovností a netradičními literami. Zapnete-li si ve Walesu rádio, velština bude angličtinu výrazně převyšovat, pro mnoho velšských skupin je čest, když svůj jazyk mohou ukazovat světu. Stejně to cítí i 9Bach. Indie folková sedmice okolo zpěvačky Lisy Jen, chráněnci Petera Gabriela, přináší písničkářství, které protkává ušlechtilé tradice (název 9Bach ostatně znamená drahá babička) a moderní čeření, harfu míchá se vkusnou elektronikou a elektrickými kytarami. Baladická, místy angažovaná, hlavně však zvláštně pohádkově mrazivá hudba plná hutné atmosféričnosti pohlcuje především díky zmiňované velštině. Člověk si rázem uvědomí, že nejen islandština má kouzelnou, tajuplnou moc. Že není zcela nutné rozumět slovům. Stačí vnímat neznámé shluky hlásek vetkané do šeptavých, tíživých tónů, nořit se do krásy jejich libozvučnosti a hravě podlehnout.


Mladá česká vlna

Stejně jako loni, i letos využíváme poslední tip trochu šibalsky hned pro celou kopu kapel, kterou máme pod nosem či za humny. Česká (i slovenská) alternativa totiž tradičně dostane na Colours velký prostor a zaslouží si rozhodně více pozornosti než od pár stepujících pod pódiem. Syrová něha lo-fi folku vykrystalizuje pod strunami dua Strangers in the City, Manon Meurt dosvědčí, že znamenité shoegaze a noise se dá dělat i v Rakovníku, šumperští The Finally zahalí do zasněných, hluk v ozvěnách topících kytar s post-punkovými konturami, chytrý a důvtipný pop Prodavače roztancuje a probudí v nás malé ráje, „folkové křepčení v barevném dešti letících listů“ dospělých malých kluků z Listoletu také nebude ztraceným časem. A není to samozřejmě vše, jistě si vyberete i jiné nezávislé perly česko-slovenské scény, které jsme mezi našich pět tipů nezahrnuli.

Fest-namte se (I.): Hidden Orchestra, John Grant, Ólafur Arnalds, Emilíana Torrini

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.