Kytarovek není nikdy dost. A zejména takových, které zní osvědčeně, ale mají v sobě potenciál rozvíjet se vlastním směrem. Můžete namítnout, že Howler jsou americká kopie Razorlight. Na první pohled a poslech možná. Ale když jim dáte šanci, tak zjistíte, že čerstvá kapela, která se moc neřeší a dokáže vysázet pár líbivých vyhrávek a hitové refrény tady vlastně delší dobu chyběla. Howler jsou zatím velkými vycházejícími hvězdami ve sféře britské trendy žurnalistiky s názvem NME.
Ano, je pravda, že zpěvák Jordan Gatesmith vypadá jako mladší brácha Johnnyho Borrella, dokonce má i stejná gesta a sebevědomí také nepostrádá. Faktem je i to, že jejich singl Back Of Your Neck zní trochu jako Stumble and Fall. Aby toho nebylo málo, i Howler mají svou Americu. Ale přesto hláška z NME v recenzi jejich koncertu, kde se dočtete, že „Jordan Gatesmith je pro Juliana Casablancase tím, čím byl Johnny Borrell pro Petera Dohertyho“ je možná trochu zavádějící. Pětice z amerického Minneapolisu v čele s teprve devatenáctiletým Jordanem Gatesmithem vydala své debutové album America Give Up letos v lednu a už je kolem nich poměrně velká bublina soustředěná primárně kolem NME. Navíc je objevil novinář, který poslal nahrávku bez vědomí kapely jejich nynějšímu labelu Rough Trade Records. Dalo by se tedy říct, že prorazili částečně díky médiím. Když si ale debut poslechnete, tak dojdete k závěru, že by byla škoda, aby ta bublina splaskla a z Howler se stali zavržení, tak jak to bývá u těchto hype kapel ve zvyku. Ostatně každá taková skupina se více či méně ze začátku inspiruje vlivy z okolí a přebírá styl svých oblíbenců, než se vyprofiluje sama.
Některé kritiky zmiňují i vliv The Strokes, ale debut Howler si spíše bere to nejlepší z britských kytarovek a přidává vlastní nápady, které jsou stále ve stádiu raného vývoje. Jako takové je ale jejich album velmi zábavné ve svém fúzování toho, co už tu bylo a určitého mladistvého ducha. Při poslechu a zhlédnutí nějakého toho videa je vám jasné, že na festivalu byste si kapelu určitě nenechali ujít, protože po hudební stránce je již celkem sehraná a zkušená a jednoduše umí napsat hity. Ať už jsou to jejich singly Back Of Your Neck nebo Told You Once nebo třeba závěrečná skladba z alba Black Lagoon.
Howler vznikli teprve před dvěma lety, kdy Jordan po vystřídání různých formací došel k cíli, tedy současné sestavě, následně k prvnímu EP a nakonec k oslavovanému debutu. Do kapely přibral Brenta Mayese na bicí, Iana Nygaarda jako druhého kytaristu, Maxe Petreka na klávesy a basáka France Campa (vlastně Jaye Simonsona, ale vymyšlená jména jsou prostě stále v kurzu). Zatím má zářez v podobě umístění v listu 50 Coolest People of 2011 a Howler se také umístili jako třetí nejlepší kapela roku 2011, samozřejmě se jednalo o žebříčky NME.
První kroky k většímu koncertnímu publiku vedly skrze turné s The Vaccines. Jordan Gatesmith okomentoval tuhle příležitost s patřičnou sebereflexí: „Jsem více nervózní, když hrajeme před malou skupinkou lidí, které znám, než před tisíci cizími lidi. Čím větší dav, tím lepší jsem i já.“ Opět se příjemci tohoto prohlášení dělí na dvě skupiny, některým to dává smysl a logiku, jiní v tom budou hledat pózu a aroganci.
Howler však rozhodně letos patří ke jménům, která byste si měli zapamatovat. Ne proto, že se o nich začíná dost mluvit, nebo že by byli nějak ultra originální a měli spasit scénu kytarovek. Ale hlavně proto, že mají na kontě album, které se dobře poslouchá, a kdyby se objevili časem na nějakém blízkém festivalu, byla by chyba si je nechat ujít. Na druhé desce kapela již pracuje a měla by prý být trochu psychedelická. Vzhledem k tomu, že v létě vyjde i novinka od MGMT, tak se máme na co těšit.