Monafoto: monatheband.comCo byste si mysleli o kapele, která o sobě hrdě prohlašuje, že jednou bude lepší než Bono? Možná jsou to jen velká slova, ale zdá se, že tahle parta čtyř muzikantů z Tennessee má k takovému úspěchu dost dobře nakročeno. Jejich syrový rock’n’roll bývá přirovnáván ke Kings Of Leon, The Strokes, Black Rebel Motorcycle Club a rovněž k U2. Říkají si Mona. Případné asociace s da Vinciho Monou Lisou však nejsou na místě – kapela svým názvem vzdává hold frontmanově babičce.
Členové Mony začínali s hraním kostele. V rodinách zpěváka a kytaristy Nicka Browna a bubeníka Vince Garda byl dokonce zakázán poslech světské hudby. Přesto (anebo právě proto) dnes všichni z nich živelně řežou do kytar, chodí v kožených bundách a vyčesávají si patku ve stylu padesátých let.
Ač Američané, enormního zájmu médií se jim dostalo především v Británii. Na seznamy nejžhavějších kapel pro rok 2011 se dostali ještě předtím, než na ostrovní půdě poprvé koncertovali. Tehdy byl klub tolik přecpaný natěšenými posluchači, že mnozí z nich museli zůstat venku a doufat, že k jejich uším dolehne alespoň pár tónů.
Debutové desky se fanoušci dočkali v půli letošního května. Album je podle Brownových slov plné zlomených srdcí, nenávisti, touhy a vášně. Inspiraci hledá Mona jak ve vlastních pocitech a zkušenostech, tak i v cizích zážitcích. „Baví mě poslouchat příběhy jiných lidí a pak se na věci dívat jejich očima,“ poznamenává Nick Brown v rozhovoru pro Q Magazine.
Na rozdíl od podobných, hudebními časopisy neúnavně doporučovaných kapel přitom Moně na internetu koluje podezřele malé množství skladeb. Čtveřice má totiž, co se vydávání hudby týče, dost jasné názory a plány.
Současnou situaci v hudebním průmyslu nazývají uměleckou bulimií. „Lidi prostě stráví cokoli, následně to vyzvrací a pak přemýšlí, proč nejsou spokojení a najezení,“ uvažuje Brown. Mona chce s tímto skoncovat a naučit publikum, aby si pořádně vychutnalo to, co jim kapely servírují. „Všechno funguje jako fastfood a my zkoušíme lidi přesvědčit: „podívejte, támhle je ještě pořád červené víno a steak.“
Mona prozatím dokázala obdivuhodně splnit veškerá očekávání, která jí se zájmem tisku spadla na hlavu. Nejspíš na tom má značný podíl i hudební filozofie téhle kapely: „Jsme jenom čtyři chlápci, co mlátí do nástrojů, ale koukněte na Johna Lennona, Boba Marleyho nebo Boba Dylana. Písnička dokáže změnit tuhle celou zatracenou planetu. Musíš být dost chytrý na to, aby ses bral vážně, ale taky dost naivní, abys mohl dělat cokoli.“
