V rámci naší islandské obsese nám pochopitelně nemohlo mezi prsty protéct jedno z nejskloňovanějších čerstvých jmen bezedné reykjavícké scény. O aYia se nahlas mluví už i daleko za hranicemi ostrova ohně a ledu a my nemůžeme tuto síť nerozšířit. Trojice dosud vydala sotva pár singlů, a přesto už se o nich šušká jako o jednom z nejzajímavějších elektronických projektů, který kdy Island nabídl.
Ve znepokojivém ambivalentním rozpětí aYia nabízí drásavou, zlověstnou a agresivní elektroniku a změť beatů na straně jedné a šeptavý, zvláštně něžný a éterický ženský hlas na straně druhé. Ten patří básnířce Ástě Fanney Sigurðardóttir, silnému elementu hudby aYia, který se z mrazivého hudebního podhoubí natahuje jako siréna a stahuje hluboko pod hladinu, do temnoty. Muže i ženy bez rozdílu.
