Někdy je potřeba osekat všechny metafory a stáhnout korpus slov na minimum. Říct (nebo myslet si) věci prostě a jednoduše. Protože čím více jinotajů, tím větší může nastat nedorozumění. A to je ve chvílích, kdy jde o prolomení masky a obnažení se, to nejhorší. Jan Boroš přináší pod svým sólovým monikerem Čáry života asi nejbolavější love song poslední doby. A to přesto, že při něm využívá slovníku idolů Evropy 2. Je na tom podobně jako ROLE, dokáže ustát zdánlivou prostoduchost a vmést kvanta pocitů do míst, kde by ostatní zůstali na povrchu a vyzněli hloupě a dětinsky.
Napomáhá tomu i výraz – prostý afektu, podbízivé líbivosti či hrané cituplnosti. Tady se do ran solí bez okolků, pološeplavá lo-fi estetika pak vše umocňuje. Boroš jako by se vyzpívával především ze sebe, bez snahy zpívat sborově s celým sálem refrény. Ukaž se a nedívej se do kamery. Touha po zavření se do intimity, nechání sociálních rolí na prahu dveří a skutečném otevření se tomu nejbližšímu nikdy nebyla zoufaleji vyžadována.
